Zelené děti z Woolpitu

Klasická anglická pohádka s typickými pravdivými prvky smíchanými s vírou ve víly z jiného světa a mytologií. Tak nějak může znít příběh o zelených dětech, který je však pečlivě sepsaný ve dvou kronikách a siluety dětí má dodnes obec Woolpit dokonce ve svém znaku. Je tedy jisté, že dvě zelené a nemluvné děti kdysi vylezly z podzemí, aby se o ně postarali občasné Woolpitu.

Jednoho srpnového dne za panování anglického krále Štěpána I. a vévody Normanů (1135 – 1154), stali se občané malé obce Woolpit svědky pozoruhodné události. V době sklizně, kdy ženci pracovali na poli a vzduch se chvěl horkem, nadešel čas na malou přestávku. A zrovna v té chvíli se to stalo! Z hlubokého vykopaného příkopu, sloužícího jako past na vlky, se vynořily přímo ze země dvě malé děti – asi desetileté děvčátko a zhruba sedmiletý chlapec.

Jejich pleť byla zelená a oděv měl podivný tvar i barvu. Materiál, z něhož byly jejich šaty ušity, do té doby ještě nikdy nikdo neviděl. Navíc působil tento pár velmi zmateně. Děti tápaly v – pro ně naprosto neznámém – prostředí a byly ustrašené. Mhouřily oči před prudkým světlem a dělaly dojem, že snad ani nevidí. Přitom cosi nesrozumitelně žvatlaly a navázat s nimi kontakt bylo velmi obtížné. Když však děti pochopily, že jim nikdo nechce ublížit, nechaly se odvést až do vsi.

Ujal se jich vlastník pozemku – sir Richard de Calne z Wyke, protože prosté obyvatele příliš děsilo, že jim nerozumí a barva jejich kůže je zelená. Přestože se děti zdály být hladové, odmítaly jídlo, které jim bylo přinášeno. Celé dny pak vysílené plakaly hlady, než se jim přinesly fazolky i se stonky. To se daly konečně do jídla! Ze záznamů je patrné, že chlapec i děvče přežili díky fazolím několik měsíců, než si zvykli na chuť chleba.

Chlapec byl však stále smutnější, zamlklejší a nakonec přestal úplně komunikovat. Za krátký čas nato zemřel. Dívka byla čilá a těšila se dobrému zdraví. Měla velký zájem o svůj nový život i řeč. Richard de Calne se ji rozhodl pokřtít a tak dostala jméno Agnes. Postupně se začala učit jazyk a její kůže nakonec ztratila svou původní zelenou barvu. Z Agnes vyrostla zdravá mladá žena, která hovořila anglicky a provdala se za muže ze sousedního hrabství Norfolk. Prý byla v dospělosti “hubatá, volnějších mravů a prostopášná”.

zelenedeti02

V době, kdy se naučila řeč a byla tak schopna alespoň jednoduchými slovy vyprávět o svém životě “před Woolpitem”, vypověděla, že chlapec, který s ní přišel, byl její bratr. Měli žít údajně v “Zemi svatého Martina”, kde bylo věčné přítmí a zelená kůže přirozená všem jejím obyvatelům. Nebyla však schopna popsat, kde přesně její vlast leží, a tvrdila, že k ní vede cesta podzemím, přes zářící hory a světelnou řeku.

Také si vzpomněla, že toho osudného dne hlídali na pastvině zvěř svého otce a ta se zaběhla do jeskyně. S bratrem ji proto následovali, když náhle uslyšeli hlasitý zvuk zvonů. Se zastřenou myslí a v transu bloudili dlouhou dobu jeskyněmi. Nejprve šli přes zářící vnitřní horu a protékající světelnou řeku, dokud později nenarazili na východ jeskyně, kde byli okamžitě oslepeni slunečním světlem. Když se hladoví, poloslepí a vyděšení chtěli vrátit zpátky, nebyli už schopni vchod do jeskyně najít.

Je za tímto zvláštním příběhem něco pravdy? Nebo patří mezi báje a pověsti popsané tak barvitě kronikáři středověké Anglie? Původní zdroje příběhu jsou ze 12. století. První popsal ve své kronice William Newburgh (1136 – 1198), anglický historik a mnich z Yorshiru, jehož hlavním dílem je Historia rerum Anglicarum, dějiny Anglie od 1066 do 1198, kde je popsán i příběh Zelených dětí. Druhý zdroj je práce opata Ralpha z Coggeshallu. Ten popsal “zelený příběh” v Chronicon Anglicanum. Navzdory tomu, že každý z autorů používá jiné detaily, jejich vyprávění se v mnohém shodují.

Co ovšem říkají různé střízlivější teorie a pravděpodobnější vysvětlení? Děti mohly být potomky vlámských chudých přistěhovalců, kterých bylo tehdy v Anglii hodně. Historik Paul Harris tak nabízí hypotézu, že rodiče dětí pocházeli z Fornham St. Martin, vesnice severně od Bury St. Emmunds, a žili ve vlámské komunitě, jež se tu ukrývala v době nepokojů. Po smrti rodičů mohly děti utéct a dostat se až do Woolpitu. Člověk tak vzdělaný, jako byl Richard de Calne, by vlámštinu ale poznat mohl, jak historik Harris sám připustil. Proto se nabízí ještě teorie o tom, že šlo o bohaté dědice, jichž se chtěl poručník zbavit pomalou otravou arsenikem, který způsobuje nazelenalé zbarvení kůže.

Zdroj: vlastní, Záhady života 2/2016 Foto: Pixabay, Ancient Origins

The following two tabs change content below.
Externí spolupráce

Externí spolupráce

Tento autor není stálým členem redakce Prasklé mouchy. Jedná se také o spolupracovníky, kteří byli již v minulosti součástí redakčního týmu, ale v této činnosti již nepokračují nebo se z časových důvodů nemohou na další tvorbě podílet.
Externí spolupráce

Poslední od: Externí spolupráce (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na