Reklama

Vzpomínka na Jaroslava Foglara

“Nejlíbeznější doba, čas pravého jara nadchází. Zdá se nám, že všude jsou záplavy světla, radosti, vůně a života. Ovocné stromy jsou již rozkvetlé do bílých a růžových barev a plny včelího bzukotu. Keře v sadech i tam venku na našich tábořištích jsou již svěže zelené a také tráva je již vzrostlá a má barvu, jakou již v parném létě nevidíme. Kvetou trnky, hlohy, v parcích šeříky a své žluté hrozny květů rozvěšuje štědřenec.

Tomek má psáno ve své Zálesácké knize, že v květnu srnčí zvěř rodí mláďata a její srst že se přibarvuje. V křovinách terénu bychom mohli slyšet tlukot slavíka. Zdá se však, že vymírají nejen slavíci, ale i lidé, kteří je někdy slyšely. Tak je slavík a jeho líbezný zpěv u nás již vzácný. Jinak z lesů zní již celé ptačí sbory. Poslední druhy tažných ptáků jsou již u nás. Bažantí slípky už snášejí vejce. U Joviše – co všechno je psáno o jaru a květnu v Zálesácké knize! Kéž bychom toho alespoň čtvrtinu spatřili!”

Takhle popisují indiánský měsíc sazenic – květen, v klubu Ztracená stopa, knize Jaroslava Foglara Kronika Ztracené stopy. Půvab a kouzlo, které vane z Foglarových stránek, dýchá nejen moudrostí, humorem a holdem mládí, ale je i hlubokým etickým mementem, kterého je nám dnes tolik zapotřebí. Stopa moudré knížky se v nánosu doby neztratí, protože ji stále vyšlapávají ti, kteří si “foglarovky” zamilovali a doma je uchovávali, aby z nich čerpali na svých výpravách za poznáním, na svých toulkách přírodou. Dobrodružství – to je pojem, který v každém z nás vyvolává celou řadu nejrůznějších představ a obrazů. Zobecnit však ten dojem do té míry, aby vykrystalizoval v určitou pevně vymezenou a ohraničenou definici a shrnout jej pouze do několika slov, to rozhodně není úkol jednoduchý…

Pro mnohé z nás je dobrodružství spojeno se vzdálenými kraji, s exotickými dálkami – s hrdiny dobrodružných románů pak procestujeme tajuplné vnitrozemní Afriky, prožijeme vzrušující chvíle v polárních končinách nebo se ocitneme mezi kovboji na americkém Divokém západě.

Pro jiné se zase dobrodružství pojí s více či méně vzdálenou minulostí – v historických dobrodružných románech, nebo naopak dalekou budoucností – v románech vědecko-fantastických. Pro většinu jednoznačně symbolizuje dramatické, strhující chvíle a rozhodující životní okamžiky. Tyto mezní póly však ani zdaleka nevyčerpávají celou škálu dobrodružných příběhů, jejichž pozice v literatuře pro děti a mládež rozhodně není zanedbatelná, nedůležitá a okrajová a jejichž funkce není jenom zábavná a rekreační, jak by se na první – a povrchní – pohled mohlo zdát.

Ztotožnění s hrdinou dobrodružného příběhu totiž pomáhá mladému čtenáři vyrovnávat se s často nelehkými situacemi v jeho životě – a to konstatování je jen pouhý zlomek a značně zobecněná část výzkumu odborníků zabývajících se vlivem dobrodružné literatury na děti a mládež. V dnešní době ovšem více působnosti než literatura (ať už dobrodružná nebo jiná) zaznamenávají televizní pořady nejrůznějšího druhu…

Ve čtvrté třídě jsem položil dětem otázku, jakého mají oblíbeného literárního hrdinu a s hrůzou jsem zjistil, že žádného, neboť četba je pro ně spíše školní povinností nikoliv zábavou nebo dokonce radostí… I přes to, že Herkules popraví čtyřicet nepřátel najednou a Xena je pravděpodobně ještě lepší, není v žádném případě na místě roli literární oblasti zlehčovat a odsouvat ji až na samý okraj zájmů.

O tom, že dobrodružné příběhy se nemusí odehrávat v romantických dálkách a dobách dávno minulých a že “všední” klukovské dobrodružství může být mnohdy dramatičtější, tajuplnější a pro život cennější a přínosnější, svědčí dobrodružné romány Jaroslava Foglara… Tyto knihy obohatily život mnoha lidem, prosvětlily náš svět. Svět, který Jaroslav Foglar spatřil poprvé 6. července 1907. Již od dětství, které prožíval s maminkou a bratrem Zdeňkem v Praze, je svědkem mnoha zvláštních příhod, které později ztvární ve svých příbězích. Vstup do družiny Jestřábů mu přináší nejen jeho přezdívku, ale vtáhne ho i naplno do víru skautského života, který už neopustil.

V mládí vystřídá několik povolání, pracuje i v detektivní kanceláři, ale “šťastnou” souhrou náhod místo opouští a věnuje se plně spisovatelské činnosti a vedení oddílu. Své zkušenosti předává na stránkách časopisů Mladý hlasatel a Vpřed, kde je redaktorem, a jeho čtenářské kluby rázem získávají velkou popularitu. Spisovatelské, redakční a vůdcovské práci věnuje celý svůj život. Jejich spojením vzniká unikátní dílo, které nenásilnou formou vede k napodobení čestných vzorů.

Jaroslav Foglar napsal přes dvacet titulů knih, množství povídek a několik set scénářů ke kresleným seriálům. Výběry zápisů z oddílových kronik jsou pro mnohé pravým pokladem. I přes nepřízeň doby stále ožívaly s každým nalezeným sešitem Rychlých šípů foglarovské ideály, vznikaly kluby a hoši a děvčata kráčeli s nadějí vstříc pravdě.
Spisovatel, který dal české kultuře Rychlé šípy, zemřel po těžké nemoci střev, kvůli níž byl od jara 1995 prakticky nepřetržitě hospitalizován, v sobotu 23. ledna 1999 v pražské Thomayerově nemocnici ve věku nedožitých dvaadevadesátých let.

“Foglarovky” jsem četl strašně rád. Byly to mé zamilované knížky od dětství. Nevím už, kterou jsem přečetl jako první, ale přečetl jsem je opravdu všechny. Jestřáb odletěl, ale Jaroslav Foglar zůstane navždy v srdcích těch, kteří z jeho tvorby žili a žijí…

Životní touha Jaroslava Foglara

Už od svých dětských let jsem pořád toužil zůstat trvale chlapcem, nestárnout, žít pořád ve světě mládí. Miloval jsem – a dodnes jsem milovat nepřestal – nadevše tu kouzelnou prchavou dobu lidského žití – a čím dále tím více jsem byl rozhodnut upsat jí celý svůj život. Ale jak a z čeho tato moje dost neobvyklá touha vznikla? Kde se ve mně vzala, čím byla vyburcována? Snad to bylo tím, že můj chlapecký věk – i když mi neprobíhal v nějakém pohodlí, bezpracnosti či dokonce přepychu – zdál se mi (a snad i byl) tak barvitý, mnohotvárný, a já jej prožíval tak citlivě, intenzivně a s takovým zaujetím, že jsem se přímo hrozil myšlenky, až z něj vyrostu, až budu dospělý a po tom celém klukovsky barevném životě bude veta.

A tak jsem se tomu zuby nehty bránil a umiňoval si, že zůstanu chlapcem navždycky a že nechci mít nic společného s těmi tak zvanými radostmi – ale dle mého tehdejšího naivního názoru spíše trampotami – dospělých, které jsem pořád viděl kolem sebe. Když mi moji nejbližší rozumní lidé – rodiče a příbuzní – vysvětlovali, že tato moje předsevzetí jsou nesmyslná a že jednou přece jen chtě nechtě do věku dospělosti vpluji, nechtěl jsem o té “hrozivé” budoucnosti ani přemýšlet a říkal jsem si, že ve světě mládí zůstanu nadále, navždy, navždy, děj se co děj!

Snad právě toto moje vášnivé vyznávání mládí způsobilo, že se můj život potom do značné míry utvářel tak, jak jej zná většina lidí, kteří moje počínání sledovali a sledují: více jak půlstoletí vedení Hochů od Bobří řeky (snad se světovým rekordem v počtu uspořádaných táborů), návrh na zbrusu nový časopis Mladý hlasatel a pak jeho spoluredigování, po revoluci totéž v časopisech Junák a Vpřed, založení jejich čtenářských klubů, lovy bobříků, seriál Rychlé šípy, 17 knih pro mládež, dlouhodobé hry, desítky článků a povídek atd.

Je sice pravda, že dnes lituji, že nemám rodinu, ale také je pravda, že bych nikdy nenapsal, nestvořil a do života nevyvolal vše to, co zde uvádím a co výrazně obohatilo život mnohých hochů a děvčat a pracovníkům s mládeží, kteří ze mne čerpají a ještě dlouho budou čerpat, až já tu už dávno nebudu, dalo mnoho podnětů k činnosti.

Jestli jsem si tedy život částečně a nevědomky zkomplikoval, bylo to jen k mé škodě. Rozhodně jsem ho nepromarnil vzhledem k užitku těch statisíců a dnes snad už miliónů čtenářů, členů oddílů, klubů, vedoucích táborů a jiných.

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Reklama
Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na