Reklama

Svět podle Marillee

Asi žádnou z knížek, které Markéta na svém YouTube kanálu Svět podle Marillee přibližuje divákům, číst nebudu. Kecám. Některé už se zabydlely v mé knihovně. Ale důvodem, proč se občas podívám na Markéty videa je něco jiného, než knihy. Je to zamilovanost a platonická láska. Kecám. Prostě se mi líbí, jak umí vyprávět o tom, co ji zajímá. Mám rád její projev, gesta, mimiku, střih videí. Jsem rád, že Markéta souhlasila s “rozhovorem na dálku” a přestože nebylo jisté, zda-li se k otázkám dostane ještě v této inkarnaci, nakonec to celé hezky prasklo!

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Co bylo prvním impulsem k tomu, že jste na YT založila svůj „knižní kanál“?

Už delší dobu jsem se chtěla věnovat video tvorbě, jen jsem hledala nějaký obsah, který by mi sedl a u kterého bych měla pocit, že to dává smysl. Knížky jsou z tohoto hlediska ideální volba – mě to baví, diváky to baví a navíc to vzbuzuje zájem o literaturu, což je více než skvělé!

Poslední příspěvek na Vašem blogu je tři roky starý a má název: Maturita je lehká, vždyť Jidáš! Předpokládám tedy, že maturitu jste dala a psaní blogu vzdala. Jsou pro Vás klasické blogy již definitivně minulostí nebo se psaním realizujete jinak a jinde?

Pro mě ano. Blog mi nikdy nevydržel tak dlouho jako zápal pro natáčení. A jestli se psaní věnuji i jinak? Sem tam něco kreativního sesmolím, ale to jen tak do šuplíku a pro sebe.

Český jazyk. Jak moc Vás ve škole bavil? A měla jste z povinné četby nějaké favority, které byste četla i nepovinně?

Český jazyk, stejně jako jiné předměty, mě bavil podle toho, jakým způsobem se výuky chopil vyučující. V osmé a deváté třídě jsem byla nadšenec do slohu, na střední jsem pak rychle pochopila, že subjektivní hodnocení není vždy kladné a mnohdy má za následek zabití jakékoliv kreativity, kterou člověk do svého dílka vnese.

K povinné četbě jsem měla vesměs kladný vztah – vyhýbala jsem se dílům, která jsem nechtěla číst ani za nic, a hledala ta, která mi byla svými tématy či zpracováním blízká. Favoritů mám spoustu – Orwell, Čapek, Erbenova Kytice, Saturnin od Jirotky, nebo moje oblíbená od Oty Pavla: Smrt krásných srnců.

Kdy jste v sobě objevila lásku ke knihám a jaká byla Vaše první velká „knižní láska“?

Moji rodiče ji ve mně pěstovali už od předškolního věku. Pamatuju si, jak mně a bratrovi táta předčítal z První knihy vikinga Vika vždy před spánkem. Později začal vycházet i Harry Potter a já se naučila číst. Řekla bych, že Harry Potter se stejně jako pro mnoho jiných i pro mě stal jakousi velkou knižní láskou – přeci jen jsem s tím příběhem vyrůstala mnoho let – ale v mezičase, kdy nevycházel Potter, jej doplňovaly knížky od Tomase Breziny, o jehož nové příběhy jsme se s bratrem často prali.

Která knížka má u Vás nejvyšší počet opakovaného přečtení? Nepočítejme učebnice a studijní materiály.

Trochu váhám. Harryho Pottera jsem i v jeho audio podobě přečetla alespoň dvě stě krát (důkazem je i fakt, že jsem schopna některé pasáže citovat se stejnou intonací jako Jiří Lábus), jenomže počmárané stránky v knize o Kolouškovi Bambim vypovídají mnohé…

Řekla bych, že v tomto střetu nikdy nebudu znát jasného vítěze.

Která knížka byla Vaším největším zklamáním? Je vůbec nějaký titul, u kterého byste si řekla, že šlo o vyloženou ztrátu času? A opět nepočítejme učebnice a studijní materiály.

Jéje! Takových bylo! Nějaké bych vytáhla i ze seznamu povinné četby, ale to bych sebe samu postavila na pranýř. Ale ať je to zábavnější – utrpení pro mě byla například Markéta Lazarová od Vančury, kterého jsem si jako na potvoru vytáhla u maturity. Naštěstí se tedy připravuju nejvíc na ty věci, ze kterých mám největší strach, takže to dopadlo dobře. Ale dodnes moc nechápu, co je na tomto příběhu tak ojedinělého (kromě bohatého jazyka autora), aby to dostalo mnoho učitelů (a učitelek) českého jazyka do kolen.

Reklama

A když bychom odběhli od povinné, tak v poslední době, kdy stíhám číst vyloženě jen mainstream, který vychází v literatuře pro mladé, je to zklamání za zklamáním. Někteří nakladatelé by se měli snažit vydávat kvalitu na úkor kvantity a ne obráceně. Ale všem je nám jasné, jak to v téhle sféře funguje a díky prodeji mainstreamu se nám do rukou mohou dostat i slibnější kousky.

Podle čeho si knihy vybíráte? Jsou pro Vás důležitá doporučení jiných nebo se nebráníte zakoupit knížku třeba jen podle obalu?

Poslední dobou nezažívám ono “jdu do obchodu a sáhnu po první knize, která mě zaujme”, neboť jsem přes sociální sítě zahlcená vším, co momentálně vychází. Takže už tak nějak očekávám, na co bych mohla v knihkupectví narazit.

Doporučením od přátel se ale řídím stále. Nepatřím mezi ty nejrychlejší čtenáře, a tak se ráda vyhýbám knihám, které moje kamarády s podobným vkusem zklamali, a raději ten čas využiju jinak.

Když už jsem zmínil obálku, tedy grafickou část knihy, jak moc je pro Vás důležitá výtvarná stránka literárního díla? Zajímá Vás kromě autora ještě jméno ilustrátora?

Podle mě je v dnešní době hodně důležité, jak na potencionálního kupce zapůsobí jakékoliv zboží po vizuální stránce. Protože to je ten první dojem, kdy předmět uchopíme a chceme se o něm dozvědět víc. Na knižním trhu je to o to důležitější, když každý týden vycházejí kvanta nových a nových titulů, což normální zákazník není schopen sledovat. Takže ano, opravdu je to pro mne důležité. Jméno ilustrátora vyhledávám v momentě, kdy se obálka něčím výrazně odlišuje od ostatních.

Někde jsem četl velmi zajímavou myšlenku, že psané slovo zkrásní teprve tehdy, když se z něj stane slovo mluvené. Jak blízký je Vám tento názor? A máte ráda, když Vám někdo předčítá? Nebo potřebujete proniknout do textu svým vlastním způsobem?

Nejraději čtu ve své hlavě, ale pokud mi má někdo předčítat, nevadí mi to, pakliže dotyčný umí pracovat s hlasem a je příjemné jej poslouchat. Ale nejideálnější kombinací pro mě je, když někoho poslouchám předčítat a zároveň s ním text i čtu. Přesně takhle jsem celé dětství poslouchala již zmíněnou audioknihu Harryho Pottera. (Možná proto z něj umím tolik nazpaměť.)

Elektronická kniha nebo papírová?

Papírová! I když jsem mnohdy ráda, že mám knihu i v e-podobě, protože tablet s sebou tahám pořád, ať už jdu kamkoliv.

Víte přesně nebo odhadem, kolik knih se nachází ve Vaší knihovně?

Dříve tak dvě stovky, po stěhování a bazárku jsem počet snížila na dobrou polovinu. 

Kde nejraději čtete? Máte nějaký svůj „čtenářský koutek“ nebo místo, kde se Vám čte opravdu nejlépe?

Kdekoliv, kde zrovna nefouká, nelije, nepaří sluníčko. Venku, vevnitř, spíš jde o náladu a chuť, o moje vnitřní rozpoložení. Ale úplně nejraději mám jakékoliv místo, které ve mně vzbuzuje pocit, že jsem mimo civilizaci. Teprve tehdy se skutečně stávám hrdinou příběhů, které čtu.

Vraťme se teď k YT. Kolik času věnujete komentářům a jak moc je pro Vás tato zpětná vazba důležitá? Do jaké míry se jimi necháte ovlivnit nebo inspirovat?

Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela a dospěla k názoru, že komentáře od mých sledovatelů mi dávají opravdu hodně. Ať už jsou pozitivní (což jsou ve valné většině případů), nebo i negativní. Vždycky je ráda pročítám zas a znova a čerpám z nich jak energii, tak i nápady na zlepšení dosavadní tvorby.

Je pro Vás YT komunita důležitá? Sledujete např. ostatní youtubery, kteří natáčí o knížkách? Berete je jako konkurenci nebo kolegy?

Ne ta celá komunita, jako spíš vybraní jedinci v ní, kteří se stali za poslední rok mými nejbližšími přáteli, bez nichž bych si už život nedovedla představit. Bohužel moc času na sledování ostatních nemám, ale sem tam si něco rozkliknu, pokud mě naláká název nebo náhledový obrázek.

Reklama

A jako konkurenci – lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Naopak jsem ráda, když najdu někoho, komu se daří a kdo roste, neboť právě takoví lidé jsou pro mě hnacím motorem, motivací a inspirací zároveň. (Skvělým příkladem je kanál Radši knihu, který založila moje dobrá kamarádka.)

Prozradíte své 3 nejoblíbenější české a 3 zahraniční autory, jejichž tvorbu na YT pravidelně sledujete (a teď to nemusí být pouze knižní videa)?

To nevím, jestli se vůbec doberu ke 3 tvůrcům, protože už teď jsem si musela k pomoci otevřít svůj seznam odebíraných kanálů na YT.
Ale abych začala tím jednodušším – odebírám víc kanálů ze zahraničí:
1. Anna Akana – sympatická slečna, která přispívá už několik let kratšími videy, kde mluví o různých věcech ze svého života, nad kterými zrovna přemýšlela v poslední době.
2. Domics – mám prostě ráda povídání o životě. A roztomilé animace.
3. Shoko – kočky. Víc k tomu není třeba dodat. (Hlavně jsem neměla žádný další kanál, který bych sem připsala. A kočky nikoho neurazí, že ne.)

A mezi českými bych rozhodně chtěla zmínit právě jednu z těch důležitých osůbek v mém životě:
1. Radši knihu – Míšu, která se dostává víc a víc do popředí naší booktube komunity, za což jsem strašně ráda
2. Toren CZ – vedle knížek vyplňují můj život také filmy a seriály a u Jakuba vždycky najdu nějaké doporučení, který zatím nikdy neskončilo zklamáním
3. Právě jsem si uvědomila, že YT moc pravidelně nesleduju. 😀

Jaký máte vztah k mouchám? Zabila jste nějakou?

Vím, že Pavel Bareš, autor Projektu Kronos, ano. Před mýma očima. Já se o to stopro pokoušela jako mladší, ale ty mršky vidí i dozadu, takže mi vždycky uletěly. Jinak pokud mi nelítají kolem hlavy a otravně nebzučí, jsou mi celkem ukradené. Což přesně dělají… Takže je moc nemusím.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen ve Vaší tvorbě na YT.

Díky a ať se daří i Vám!

Zdroj: vlastní Foto: Markéta M.

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 1 Průměr: 5]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Reklama
Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na