Studená ryba

Krev, krev, kam se podíváš! Jinou větou opravdu nelze začít článek o filmu, který nese studený název a ještě studenější obsah. Mnoha lidem zde totiž vystydne tělo a ještě než se stanou neviditelnými a stydlivě vystydlými, budou rituálně rozděleni na mnoho malých kousků. Za tímto kouskem stojí japonský režisér a scénárista Šion Sono, na kterého jsem upnul svoji pozornost poté, co jsem absolvoval čtyřhodinový zážitek Pod vlivem lásky. Dal jsem si nelehký úkol – seznámit se s celou tvorbou tohoto zasloužilého šílence a pokud se mi to nakonec podaří, budete se zde, se železnou nepravidelností, setkávat s dalšími recenzemi některých jeho nekonformních děl.

Pro dnešek jsem vybral Studenou rybu, neboť jsem si na ní pochutnal relativně nedávno. Jak chutná krev druhých lidí? Nevím, ale na plátně prý méně dramaticky. Zatímco v některých filmech je naprosto zjevné, že základním materiálem podobných scén či efektů je rajčatový kečup, u tohoto snímku bych se nedivil, kdyby se použila zvířecí krev, např. z jatek. To už je sice trochu zvrácená představa, ale většina morbidních záběrů by tomu mohla odpovídat. Pokud se vám, co do množství a způsobu zobrazovaného násilí, vyloženě nelíbil americký Kill Bill Quentina Tarantina, Studenou rybu nechte plavat! Tím chci důrazně upozornit, že následující film rozhodně není pro každého, ačkoliv se to, při troše té snahy, vydržet dá. Se samotnou délkou filmu se pak režisér Šiono udržel na krásných dvou a půl hodinách.

Bizarní vize pana Šiona zde mohou být za hranicí vkusu běžného diváka a přiznám se, že jsem od určité chvíle měl pocit, že je toho šílenství, násilí a sexu moc i na moji povahu, která se trochou toho expresivního naturalismu jen tak nepoleká. Nicméně Studená ryba je opravdu velké sousto, které se zřejmě nedá spolknout, aniž byste se alespoň jednou nezakuckali. Kolikrát jsem kuckal já, to už si nechám pro sebe. Faktem ale je, že jsem byl překvapený, co všechno vydržím dokoukat do konce a pak toho, navzdory vypjaté krutosti a zběsilosti, nelitoval.

studenaryba02

Záludnost tohoto snímku však nespočívá v násilnostech ani vulgaritách, které jsou zde vyobrazeny, ale v nenápadném a od určitého momentu velmi překvapivém začátku příběhu masových vrahů, jenž vychází z čiré vřelosti a laskavosti. Geniálně natočený zvrat ve zvrácené mi připomněl, jak snadno a přitom nenápadně, se také v našich životech prolínají věci zdánlivě milé a příjemné, s těmi zlými a bolestivými. Jak pitoreskní může být pojetí našeho života z pohledu absolutního přijetí vlastního osudu, bez jakékoliv snahy o jeho změnu. Jak beznadějná někdy může být naše neschopnost zásadně měnit věci, se kterými nesouhlasíme a které odmítáme, ale zároveň je z logiky naší přirozenosti nepřirozené, postavit se jim na odpor.

Odporovat vlastní přirozenosti však může být v určitých případech jediné řešení, jak se z beznaděje osvobodit a to zejména ve chvíli, kdy jsme již odporní sami sobě. Do jaké míry jsme schopni manipulovat se svoji přirozeností a jaké jsou hranice naší nepřirozenosti? Tohle všechno jsou otázky, které jsem v průběhu sledování filmu našel ve své hlavě. Hlavně jsem se z toho nechtěl ihned zbláznit, ale nechat si nesmyslné výlevy až do tohoto článku a doufám, že se mi to alespoň trochu daří.

studenaryba04

A co se ještě podařilo tomuto filmu vyvolat v mojí zmatené makovici? Především úctu k rybám! Je krásné, jak se všechny šplouchají ve svých vodách a pokud mají co žrát, došplouchají se až na konec svého mokrého života. Nezajímají se o to, jestli mají dobrou práci nebo dostatek peněz a vhodné příležitosti prosadit se ve svém okolí. Dokud si na nich nepochutná nějaký predátor nebo je nezahubí zákeřná rybí nemoc, bezstarostně se šplouchají. A ťukáte-li jim na stěnu akvária, šplouchavě couvají nebo se někam rychle schovají. Takové jsou ryby a neměli bychom jejich existenci přehlížet. Ať žijí ryby!

Naše domovy, ve kterých se svými rodinami bydlíme, jsou sice trochu jiná akvária, ale také se v nich můžeme šplouchat, stejně jako v rozbouřených vodách každodenních činností, kterými se zabýváme. Z akvária našeho vlastního zázemí sledujeme ostatní a často jim, na rozdíl od ryb, závidíme, že mají lepší vzduchování nebo více rozmanité dekorace. A přestože víme, že nás jednou život stejně vylije do společného oceánu, snažíme se ukázat sobě i druhým, co všechno jsme již dokázali stihnout a nebo tajíme vše, co zřejmě stihnout nezvládneme. Žijeme ve společnosti, která nás naučila vidět své hodnoty v tom, co všechno si můžeme ukázat a co všechno můžeme utajit.

Studená ryba ukazuje pokřivené, zvrácené a často kruté vnímaní životní role a netají nic, co by mohlo diváka pohoršit i v tom nejhorším slova smyslu. Tato degradace lidských vztahů z pohledu dvou rodin a jejich společného osudu, je nekompromisní ukázkou dvou extrémů, ze kterých vás bude mrazit, ale zároveň si můžete uvědomit, jak zbytečné a trapné jsou všechny ty ukázky a tajnosti v porovnání s pomíjivostí a délkou našeho života. Nebo jsem si něco takového znovu uvědomil alespoň já. Já – šokovaný a zároveň umělecky velmi obohacený a tedy v zásadě spokojený divák.

studenaryba03

Krev, krev, kam se podíváš! Jinou větou opravdu nelze skončit článek o filmu, který nese poselství o tíze osudů každého z nás, ať už jsme masovými vrahy nebo jen masovými konzumenty svých životů. Studená ryba je jedinečným filmovým dílem jedinečného režiséra, který dokáže, s brutální a osobitou citlivostí, vyjádřit skutečnost, že tou největší a často také nejtěžší výzvou našeho vlastního života je – prožít ho.

Na druhou stranu je docela pravděpodobné, že pro někoho by mohlo být mnohem náročnější výzvou – dokoukat tento snímek až do jeho konce. Máte-li slabší povahu nebo vám vadí ryby, na tuhle podívanou zapomeňte. Asijská kinematografie vám v tomto podání příliš neprospěje. Ty odolnější a psychopaty však bezesporu uspokojí a místy možná i pobaví.

studenaryba-csfd

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
1 Komentáře k vláknu
4 Odpovědi
0 Sledující
 
Nejaktivnější komentáře
Nejdiskutovanější
2 Napsali
KoblihaMichal cOsmOsKoblih Nedávní komentující
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na
Kobliha
Host
Kobliha

Nežeru kapra, nemám rád horrory… Možná tě to u mě i překvapí, nepochybuju o tom, že mě máš za násilníka a hrubiána, sledování hnusu v podobě kruťáren opravdu nemusím. Ale je to vůbec k tomuhle filmu? Tak napsal jsi něco o krvi, o rybách + že to není pro každého. Z mého pohledu výborná ukázka slohu o ničem. O filmu téměř nic! Odkaz na ČSFD chválím, i když vím, že tím to nevyžehlím… Bonus: Nejlepší způsob, jak se bát u horroru, je vyhulit se… Jo, tahám sem trávu podruhý, ale má to svoje důvody… Umocňuje to prožitek – osobně jsem… Číst vice »

Koblih
Host
Koblih

Podařil se ti napsat nějaký sloh, dobře, říkejme tomu „prapodivný dojem, “ bohužel pro člověka, který film neviděl, je to o fakt o ničem. A jestli v tom nevidím tu správnou podivnost a jen zbytečně kritizuju, tak mi promiň. Já tě nechci odrazovat, už jsem zvyklej na Mouchu koukat a vlastně i kritizovat… Kdyby to psal kdokoliv jinej, velmi pravděpodobně to ani nečtu, tož v podstatě to ber jako vždy pozitivně 🙂 a nic neměň, přinejhorším Krvavou rybu 2 vynechám 😉

Kobliha
Host
Kobliha

Kritika může být docela určitě i neoprávněná, takže ono “vždycky“ by se dalo opět rozebírat… Hm, zatímco chytání za slovo je spíš na pěst 🙂 Ale tak nedávno jsi mi vysvětloval, že nemám bít ani sebe. A věř, že jsem poslušný, když chci 😛 Stručně, tvůj písemný projev se mění, studuješ, posunuješ se. Kam, pražská kavárna?? Horror má bejt o strachu, komedie o srandě, muzikál o hudbě. Hlubší zamyšlení? Nikomu ho neberu. Každopádně jsi mě nenalákal. Tip na film nemám, takže čus 🙂