Pán prstenů a filozofie

Pán prstenů J. R. R. Tolkiena je po celou jednu polovinu století vydavatelským a literárním fenoménem. Tolkienova fantaskního eposu se od jeho vydání v letech 1954-55 prodalo více než padesát milionů výtisků a v několika nedávných průzkumech ho čtenáři zařadili mezi nejvýznamnější knihy dvacátého století.

Díky veleúspěšné filmové verzi režiséra Petera Jacksona, líčící ono slavné putování, si Tolkienův kouzelný příběh o veselých hobitech, vrčících skřetech a vznětlivých čarodějích získal miliony nových fanoušků. Den předtím, než společnost New Line Cinema uvedla film Pán prstenů: Dvě věže celostátně, přinesl The New York Post na přední straně celostránkový článek s upoutávkou, která zněla: “Pán prstenů pro hlupáky.” Hračkárny jsou přecpané akčními figurkami Aragorna, sběratelskými kartami s Legolasem a spoustu dalších věcí spojených s Páne prstenů. Téma filmu zabývajícího se kouzelným prstenem bylo využito jako námět play-off NBA 2002 a bylo dokonce i zparodováno v neblaze proslulém seriálu South Park stanicí Comedy Central.

Ne všichni Tolkienovi obdivovatelé jsou však tím náhlým nárůstem popularity nadšeni. Poté, co byly do kin uvedeny Dvě věže, zaplavily webové stránky zlostné výlevy týkající se občas velmi podstatných rozdílů mezi knihou a filmem. Jakmile se na internetu rozpoutaly vášnivé debaty (občas i v elfštině), provedla stará říše protiúder. Na oficiálních webových stránkách Pána prstenů jeden staromilec znechuceně nazval jakéhosi prstenového nováčka “naprostým idiotem” za to, že nevěděl, že čarodějova síla pochází z jeho hole.

Zdá se, že k uspokojení všech je zapotřebí něco víc než jen “Pán prstenů pro hlupáky”. Potřebujeme “Pána prstenů pro chytré lidi”.

To jsme měli na mysli, když jsme shromažďovali výjimečnou sestavu sedmnácti erudovaných filozofů a dalších akademiků (samých oddaných fanoušků Pána Prstenů) a žádali je o pomoc s jistými hlubšími filozofickými otázkami, které knihy a film vyvolávají. Dá se vůbec moc využívat v zájmu dobra, nebo je vždycky ničivá? Měla by být smrt považována za “dar”? Mohou nám zlaté prsteny a dračí poklady přinést opravdové štěstí? Ozval by se nějaký zvuk, kdyby v lese padl ent a nablízku by už nebyl nikdo, kdo by to mohl slyšet?

panprstenuafilozofie02

Sám Tolkien byl profesor anglosaštiny, nikoli profesionální filozof. Byl však předním učencem ve svém oboru a blízkým přítelem takových britských intelektuálů jako například C.S. Lewise, Owena Barfielda, Charlese Williamse, Nevilla Coghilla a Huga Dysona. A navíc se coby oddaný římský katolík hluboce zajímal o ona věčná filozofická a teologická témata, jakými jsou dobro versus zlo, osud versus svobodná vůle, mysl a tělo, posmrtný život a péče o životní prostředí. Všechna tato filozofická témata a mnohá další se objevují v Tolkienových spisech a jsou zkoumána i v tomto sborníku.

Samozřejmě netvrdíme, že Tolkien explicitně uvažoval a dumal o různých názorech a teoriích probíraných v téhle knize. Naším hlavním záměrem je poukázat na filozofický význam Pána prstenů, nikoli odhalovat nějaký skrytý filozofický význam či poselství.

Doufáme, že vám tato kniha nejen pomůže porozumět mnohým hlubším myšlenkám, jimiž je Pán prstenů prodchnut, ale že zároveň zažehne jiskru zájmu o věčné otázky filozofie. Tolkien ve svých dopisech poznamenává, že jedním z jeho cílů při psaní Pána prstenů bylo “osvícení pravdy a povzbuzení správných morálních zásad v tomto reálném světě” (Dopisy, s. 194). I my, stejně jako Tolkien, věříme, že tato fikce – a pop kultura vůbec – může sloužit jako účinný prostředek k objevování a předkládání filozofických názorů. Tento požadavek na pop kulturu sahá zpět přinejmenším k Sókratovi, prvnímu významnému filozofovi západní civilizace. Sókratés ve snaze povzbudit lidi, aby přemýšleli o svém životě a o svých postojích, často využíval příklady z oblasti umění, sportů, hudby – prostě všeho, o čem účastnící debaty něco věděli nebo se o to zajímali. Věříme, že podobným způsobem může i dnes pop kultura pomoci vyvolávat u lidí zájem o zásadní filozofické otázky.

A tak si zapalte hobití dýmku a zahřívejte se doušky osvěžujícího elfího nápoje. Jak pravil filozof a čaroděj Gandalf: “Jestliže jste po všechny ty dny kráčeli hluší a se spící myslí, teď už procitněte!” (Úvod: Moudrost Středozemě)

Takto vás publikace Pán prstenů a filozofie přivítá hned na prvních stránkách. Kniha obhajuje svoji existenci až příliš okatě, což nemusí působit zrovna nejlepším dojmem. Co však ukazuje spolehlivě je fakt, že se na dílo J. R. R. Tolkiena dá pohlížet z velmi zajímavých úhlů a události v příběhu se dají interpretovat také filozofickou cestou. Koneckonců jde tu především o boj dobra se zlem a to je velké civilizační téma!

Velmi hezky charakterizovala svůj čtenářský zážitek slečna Ynka, když na svém blogu uvedla: “Pán prstenů a filozofie by, myslím, neměla chybět v knihovně žádného Ringera, neboť je to kniha, která nejenže osvětlí pasáže z knihy z filozofického hlediska a přispěje tak k jejich porozumění a vidění hlubšího smyslu v každé z Tolkienových vět, ale také vynese na světlo jedinečnost Tolkienova díla, které skrývá mnoho myšlenek a mnoho rad do života a pomůže nám je správně chápat, osvojit si je a použít je ve vlastním životě k řešení problémů.”

Nevím, jestli bych zrovna já dokázal řešit problémy s touto knihou v ruce, ale pravdou zůstává, že nabízí spoustu inspirace k zamyšlení a často překvapí výraznou analogií s filozofickými postoji historicky i lidsky výrazných osobností. Zcela jistě jde o nevšední čtení s podtitulem: “Jedna kniha vládne všem,” což je v zásadě pravda, protože tento literární projekt nemá žádnou konkurenci a pokud patříte mezi příznivce Tolkienovy tvorby, neměli byste těchto 350 stran vynechat! Na závěr tohoto článku mi dovolte další malou ukázku z jedné kapitoly.

panprstenuafilozofie03

“Můj milášek”: Tolkienův fetišizovaný prsten (Alison Milbanková):

Jednou z nejdramatičtějších scén v prvním filmovém zpracování Pána prstenů, ve Společenstvu Prstenu, je zasedání Rady v Roklince, na němž se elfové a trpaslíci dají málem do pračky, zatímco Prsten, nedotčený a nedotknutelný, dál vydává zlatavou záři jako šperky z reklam firmy Glassner. Kamera se pak posune tak, že se bojovníci lehce rozostří a Prsten v detailním záběru zaplní celé plátno. Onen Prsten přitahuje nás všechny: čtenáře, filmaře a daný počet přispěvatelů do této knihy.

Ačkoli je Prsten prvek vypůjčený ze starodávných germánských a severských mýtů, zastávám názor, že jsme všichni jeho zajatci, a to vzhledem k obdobnému způsobu, jakým dnes vnímáme “prsteny” neboli výtvory naší vlastní společnosti, toužíme po nich a využíváme je. Pro mne není Tolkienův text jakousi únikovou fantazií, ale provokativním dílem, které nás má “přečtené” coby fetišisty a nabízí nám alternativní model týkající se vztahů se světem věcí prostřednictvím oběti a daru.

Pro Tolkienovo pojetí je podstatné, že Prsten není fetišem pouze pro morálně zkažené, ale pro každého, kdo s ním má co do činění, a to dokonce i pro ty, kteří ho, jako například Boromir, vidí pouze občas. Dalo by se z toho usoudit, že Středozem je vlastně svět v úpadku lapený do sítě zla. To, že toto zlo působí prostřednictvím fetišismu, však poukazuje na počátek relativně nedávné formy odcizení typického pro současnou kapitalistickou ekonomiku. Padesát let před vznikem Freudova eseje o fetišismu používal tento termín jako ústřední pojem německý filozof Karel Marx ve své kritice průmyslového kapitalistického hospodářství.

Jeho průkopnická kniha Kapitál líčí narušenou a fantasmagorickou podstatu našich vztahů k věcem, které vyrábíme. Marx si všímá toho, že jakmile se z kusu dřeva stane stůl, je to stále jen stůl, ale jak se dostane na trh, “jakmile je předložen jako určitý výrobek, změní se v cosi transcendentního. Už nestojí jen nohama na zemi, ale ve vztahu k ostatním výrobkům stojí na hlavě a z jeho dřevěného mozku plynou groteskní představy.” (K. Marx, Kapitál). Každá televizní reklama, která ukazuje dobře vyvinutou ženu vinoucí se po kapotě auta, je jasným důkazem našeho sklonu k zacházení s věcmi, jako by měly svůj vlastní život.

Marx dále tvrdí, že v novodobém tržním hospodářství se vytrácejí vztahy mezi výrobci a spotřebiteli, čímž se odcizujeme i výsledkům vlastní práce. Vztahy k věcem jsou náhražkou za vztahu k lidem a výrobky získávají charakter uctívaných idolů coby fetiše: vyrábíme je sice my sami, ale neuvědomujeme si to. V životě to může nabýt podobu životního stylu vytvořeného prostřednictvím výrobních značek, protože dnes jsou v podstatě na všech oděvech a potravinách informace o jejich výrobcích.

Nesnažím se tím říct, že Pán prstenů je marxistický text a že Tolkien věřil ve vznik Lidové republiky Kraje, ale prostřednictvím Prstenu román zcela jistě poskytuje důkladnou kritiku našich dračích sklonů k hromadění, vytváření idolů a k odcizení, jejíž radikalismus se jasně ukazuje, i když odložíme stranou tyto psychologické a ekonomické analýzy. Tolkien byl navíc zbožný katolík a papežské encykliky o sociálním učení ve dvacátém století byly stejně kritické ke kapitalismu jako ke státnímu socialismu. Světští spisovatelé nabízejí vhled do Tolkienovy kritiky, ale zároveň je možno tvrdit, že k získání odpovídající reakce na problém fetišismu je důležitá i náboženská dimenze.

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
1 Komentáře k vláknu
0 Odpovědi
0 Sledující
 
Nejaktivnější komentáře
Nejdiskutovanější
1 Napsali
Nealko Nedávní komentující
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na
Nealko
Člen
Nealko

Asi si tu knížku koupím!