NFS: Underground 2

Každý z nás má nějakou píseň, která v něm vyvolá vzpomínky. Ať už kladné nebo záporné. Asi se divíte, proč začínám recenzi na závodní hru právě takhle, ale . . . já mám vzpomínku na krásné ráno v hotelovém pokoji při písni Raiders on the Storm od The Doors. A to je právě první melodie, kterou v pokračování slavné Need For Speed Underground zaslechnete jako první.

Hru našim čtenářům nemusím asi blíže představovat, protože si o ni mohou přečíst ze skvělé recenze kolegy VlaJího. Jedna se o ilegální závody tuningových aut v ulicích města. Ale oproti první verzi je zde obrovské množství vylepšení.

Nejhmatatelnějším rozdílem je to, že již můžete volně projíždět městem. Žádné omezení jen na závody. Úprava aut pak vypadá tak, že autem přijedete do speciálního obchodu a tam díly nakoupíte. K lepší orientaci slouží mapa a je zde možnost zapnutí GPS navigace pro lepší orientaci.

Stejným způsobem jsou na mapě vyznačeny závody. Těch je oproti prvnímu dílu daleko více. Máme tu Drag, což je závod na co největší rychlost na jednu míli. Pak klasické okruhy po měste, Drift kde musíme pomocí smyku dosáhnout největšího počtu bodů. Ten se teď již jezdí se soupeři. Pak Sprint což je závod z místa A do místa B. A několik novinek: URL je závod pro nejlepší jezdce přímo na závodním okruhu, kde vítězství je odměněno vysokou sumou peněz a nakonec ultimativní závod X, který jsem sám přejmenoval jako “žduchací”. Jde o to být první v cíli, ale na trati určené pro Drift. Takže zde nejde o rychlost, ale o to, jak umíme auto ovládat.

Pro fotografie na úvodní stránky časopisů a obalů na DVD si musíme dojet v krkolomném časovém limitu a většinou do opačné části města kde nás čeká fotograf. U něj si pak můžeme auto otevřít, nastavit úhel kamery nebo třeba pustit barevný dusík z pod kapoty, no prostě se předvést. Nakonec je ti ještě jedna možnost závodění a to přímo v ulicích, kde se prohánějí šílenci jako my. V principu jde o to protivníkovi ujet o 250m. Za výhru máme stovku do kapsy. No není to nic lehkého to mi věřte.

Co se týče aut, tak tu máme daleko více vozů, namátkou Audi TT v americké verzi s motorem 3,2 oproti evropské 1,8. Potom Ford Mustang poslední model, ale nejásejte je to špatně ovladatelná bestie. Z dalších nových vyjmenuji Mazdu RX9, perličku v podobě Hummera H3 nebo Lincolnu Navigator, což jsou terénní auta a několik dalších. Celý výčet naleznete na oficiálních stránkách hry:

Možností úprav je také více. Již nemusíme kupovat cele sety, ale jen části vybavení. Samozřejmě, že celý set je levnější, ale když nejsou peníze a ty ze začátku opravdu nejsou, tak nepohrdneme ani tím. Možnost vizuálního tuningu je opět více rozšířena. Můžeme měnit zrcátka, dveře, audio výbavu, dvojité kryty motoru, typ předních světel jako xenony a podobně, i staré známé úpravy z minulého dílu jako spoilery, nárazníky nebo třeba kola mají teď více výrobců. To nemluvím o nepřeberném množství potisků, názvu firem a barev.

Teď přistoupím ke grafice, která je opět o krůček dál. Vše se hýbe, každý semafor svítí a průjezd kopci kde je vidět město v dolině je úžasný. Naleznete tady jak urbanistickou část, s různými mosty, nadjezdy, podjezdy, centrem, tak třeba přistavní část nebo letiště a vrcholem je již před chvílí zmiňovaná oblast Beacon Hill, kde je plno serpentin a úzkých cest.

Přítomna je i jedna věc, jejíž absence byla vytýkaná předchozímu dílu a to je replay. Již si můžete své auto prohlédnout v akci a nejste jen odkázáni na obrázky z garáže jako v prvním díle.

Další novinkou je možnost nastavení samotného motorického tuningu, jako třeba při jakých otáčkách bude zapínat turbo, jak optimálně nastavit převodovku nebo nastavení tvrdosti tlumičů. Všechny tyto aspekty mají poté vliv na chování auta na vozovce. Určitě s nastavením na Drag nepojedete okruhový závod.

A shrnuti nakonec. Grafika je úžasně rychlá, hudební doprovod nás tlačí dopředu a hlavně volant je dnes k Need For Speed nutností, zahoďte klávesnice.

The following two tabs change content below.
Petr Pribina

Petr Pribina

Narodil se v březnu 1980 v Ostravě. Je to velký fanda značky Alfa Romeo a sám je hrd a pyšen na svůj vůz nesoucí toto jméno. Kromě automobilizmu se nechává přitahovat rovněž výpočetní technikou a PC hrami. Stal se prvním externím spolupracovníkem časopisu.
Petr Pribina

Poslední od: Petr Pribina (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na