Miroslav Horníček: “Mouchy hubím!”

Ukázka z rozhovoru:

      rozhovor-hornicek

Nahráno v roce 1999

Dobrý večer pane Horníček… stane se mi něco, když Vás oslovím “mistřě”? (úsměv)

Kopnu vás do holeně… Ne, já nemám rád to oslovení “mistře”. Víte, to je zajímavé, že do dneška mě někteří lidé říkají “mistře”, což je takový pozůstatek doby minulé. A někteří říkají dokonce “pane mistr”, což je krásný, protože to je spíš tesař nebo zedník… A nejlepší oslovení se mi dostalo v Mariánsklách lázních od jednoho pacienta, který mi říkal: “soudruhu mistře”. Tak to jsem ocenil!

Vzpomenete si jak vznikly Vaše Hovory H?

Ano, rád! Já jsem viděl podobný pořad v kanadské televizi a neuměl jsem slovo anglicky. A tam byl vynikající anglický herec Peter Justinov… S nějakým moderátorem seděli, hovořili spolu a kolem byli lidi, jako potom kolem nás v těch Hovorech. A oni byli tak vážní, že jsem měl dojem, že to jsou dva švédští fyzici, kteří se baví o atomové energii! A ty lidi kolem řvali smíchy! Já jsem si říkal, tak takový pořad bych chtěl dělat… Aby my jsme byli vážní a oni se smáli. Kdežto dneska se komici spíše smějou sami sobě…

Pamatujete si, kolik Hovorů jste udělal?

Víte že ne?! Já nevím, totiž oni byly asi třikrát znovu uvedené, potom to byly Hovory v Paláci K – v Paláci KULTURY, takže ono to mělo několik takových etap.

Na které hosty z toho pořadu vzpomínáte?

Především na svého vrcholného herce mého života a to byl Jan Pivec. Potom Jan Werich. Ale byla tam samozřejmě řada dalších; třeba Jirka Sovák… To jsou lidé na které vzpomínám!

Jak vzpomínáte na Jana Wericha – herce a jako na člověka?

Obojí je veliké. To jeho lidství i to herectví a já jsem vedle něj zažil nejkrásnější léta svého života: hereckého i lidského. On mě vedl nesmírně citlivě, něžně, přesně, přísně, laskavě, moudře, takže na něj vzpomínám velice často a rád!

Jaký je Váš největší herecký idol v divadle a ve filmu?

Na divadle to pořád zůstává Jan Pivec, i když jsou tady další, třeba Rudolf Hrušínský a řada dalších – to bych jmenoval desítky. A ve filmu? No, já mám takové dva prameny, jako Vltava, ta má taky dva prameny – teplá a studená, a to bylo mé dětství, kdy byl ještě němý film, to byl jednak komediální pramen – B. Keeton, Charles Chaplin a druhý byl romantický hrdina Dougles Ferbengs.

Poznal jste osobně Jiřího Voskovce a jak se vám “vryl” do paměti?

Ano, poznal jsem ho v New Yorku. My jsme si předtím psali, takže jsme se znali jen z korespondence a když jsme přijel do New Yorku, tak první bylo, že jsem mu volal do bytu… To jsem dostal skutečně trému, kterou nemívám, ale když se mi ozval jeho hlas, který jsem vždycky miloval, ta jeho přesná dikce, artikulace… večer jsem byl na jeho představení a pak jsme spolu strávili asi tři nebo čtyři večery.

Můžete vzpomenou na působení s Milošem Kopeckým?

To byl první herec, kterého jsem poznal při příchodu do Prahy, v červnu roku ’45, hned po osvobození. Začali jsme spolu dělat ve Větrníku. My jsme se poznali na zahradě psychiatrické léčebny, ale ani jeden z nás tam nebyl jako pacient. Byli jsme tam za kamarádem, jehož taínek tam měl služební byt. S Mildou to bylo skutečně krásné přátelství a partnerství..

Jaká role, kterou jste odehrál Vám přirostla nejvíce k srdci?

Byly to role vedle Jana Wericha, asi nejvíce z těch tří her Osvobozeného divadla to byla Balada z hadrů, ale byly to i jiné role, třeba s Jirkou Suchým: Člověk z půdy… Na Národním jsem hrál Shakespeara i Moliera – to bych nechtěl opomenout, i když to nebyly role úplně dle mého pocitu…

Máte nějakou roli, kterou jste zatím nahrál a přál byste si ji zahrát?

Nevím, jestli je nějaká role, po které bych vysloveně toužil, ale myslím, že ne. Já jsem hrál nejrůznější role v nejrůznějších divadlech a v různých polohách také – od malých divadel po ta největší, ale myslím, že opravdu není role po které bych vysloveně toužil.

Jak vzpomínáte na filmové momentky z Karlových Varů?

Velice rád, protože to byla vzácná setkání s herci celého světa. Byly to všechno improvizace a vzpomínám na to velice často a rád! Například tam byl Gerar Barre, který hrál ve Třech mušketýrech Dartaňana – vynikající herec. S ním jsem natočil takovou scénku: stáli jsme u barového pultu, jako tady, a on mi vypil vodku. Tak já vzal jeho a vypil jsem jeho a on si nalil novou a tu mně vylil na hlavu a já mu ustřihl kravatu. Pak jsme si vyměnili vizitky, jako že bude souboj – a byl. Ráno – na golfovém hřišti – udělali tam umělé mlhy a my jsme se s kordama v ruce rozcvičovali – jako před soubojem. Měli jsme domluvený dialog; já mluvil česky, on francouzsky, ale věděli jsme o co jde. Já mu říkám: “Vy jste mi nějakej povědomej. Vás znám.” “To je možný…” Pak jsem se zeptal: “Nehrál jste v nějakým filmu?” A on říká: “Ano, hrál.” A já na to: “V kterým?” “Tři mušketýři” “A jakou roli jste hrál?” “Dartaňana.” Já ten kord zahodil a povídám: “Nemůžeme si to vyřídit písemně?” Takže jsem se vzdal souboje… (smích) Pak jsme se spřátelili, dokonce mi poslal oznámení, že se oženil s nějakou španělkou a že se jim narodila dcera…

Jak vzpomínáte na Kinoautomat?

Velice rád. To byl půl rok v kanadském Montrealu… Nádherná práce, zajímavá, i když jsem to uváděl anglicky a slovo neumím… Já jsem se musel naučit zvuk za zvukem; vlastně jsem tam vystupoval jako cvičená opice… Ale bylo to fantastické. A zajímavé – kolik lidí mi nevěřilo, že neumím anglicky. Jedině ČEŠI mě opravovali, národ Komenského, tak…

Protože tento rozhovor uveřejním v internetovém měsíčníku Prasklá moucha, tak následující otázka bude příznačná: jaký máte vztah k mouchám?

Záporný. Nemám je rád a když jsou v bytě, tak je hubím pomocí různých postříků a tak… Mě zlobí mouchy!

 

The following two tabs change content below.
Honza Freedom

Honza Freedom

Honza vystudoval s Michalem cOsmOsem Mateřskou školu. Pak se jejich osudy znovu střetly na stránkách tohoto časopisu. Je to vášnivý sběratel rozhovorů se známými osobnostmi a také ho zajímá problematika UFO a stvoření světa.
Honza Freedom

Poslední od: Honza Freedom (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na