Milena Soukupová

Mileno, jak jste se dostala ke zpívání?

Ježišmarja, to je strašně dlouhá historka. Já jsem zpívala už ve škole ve sboru samozřejmě. Pak mi to rodiče zakazovali, takže jsem o zpěvu neměla dlouhá léta ani šajn a začala jsem pracovat jako jezdec z povolání ve Velké Chuchli, jezdila jsem devět let a pak jsem potkala jednoho člověka, kterej mě vyloženě ukecal abych šla zpívat s tanečním orchestrem.
Takže jsem zpívala dechovky, bigbít, swing no prostě úplně všechno. No a pak jsme se potkali s Vítkem Tučným, začali jsme dělat country a od té doby dělám country a latinskoamerické písničky jako jsou kučerovci. Dneska právě mi vychází nová deska, která se jmenuje Dárek Mileny k miléniu. Já jsem strašně ráda, že vyšla, protože je to vlastně taková profilovka. Je to průrva čím vším jsem se v country prozpívávala.
Chtěla jste vždycky zpívat, nebo jste se chtěla věnovat zcela něčemu jinému?
Zpívání mě vždycky bavilo. Je pravda, že když už jsem byla malá holka, že jsem zpívala ve sboru, vždycky jsem v tom sboru nějak vyčuhovala. Profesorka říkala: “Prosím tě, ty nekřič a vy ostatní přidejte na hlase.” Už tenkrát jsem věděla, že ten sbor není to správný ořechový, že chci dělat něco víc než dělat někde v davu.
Kterou píseň jste nazpívala jako první?
Úplně první písnička byla s Richardem Adamem Nač ty sliby, nač ty řeči. Lásku nikdo neosvědčí. Takže úplně z jiného ranku. Pak jsem nazpívala amatérskému divadlu muzikál, to se jmenovalo Princezna se zlatou hvězdou na čele, kde jsem zpívala kuchtíka. To byly moje úplně první nahrávky. A pak samozřejmě písničku, která je věčně zelená, kterou složil Jirka Hošek a jmenovala se Nehledej mou adresu a to byl takovej ten bombastickej start, kdy jsem skutečně díky téhle písničce vyjely raketovým startem nahoru a jezdili jsme festivaly. Mnohokrát jsem byla i sama v zahraniční reprezentovat ještě tehdy naše Československo, jako třeba v Albánii, kde se točila satelitní televizí veliká šou a já jsem tam byla jako první vyslanec Československa. Na to jsem byla šíleně pyšná.
Kterou píseň z vašeho repertoáru máte nejraději?
Vždycky tu novou. To si říkám konečně nová věc, tamty starý už vás nebaví, protože zvláštní na tom je, že vždycky když si člověk říká, tak tahle písnička, to už lidi nebudou ani chtít, tak jí vyřadíme. Oni si o ní řeknou, což je neuvěřitelný. My to máme skutečně vyzkoušený na koncertech. A nejenom v country ale i u tý latinský Ameriky. Jak už jsem říkala to Kukurukuku a Ave maria, je tak zprofanovaný, už to nebudeme zpívat. Ne! To prostě nejde. My jsme se vraceli 4x, 5x zpátky na jeviště a ty lidi si to vytleskaly a ještě si o ty písničky řekli. Ještě nebylo kukurukuku, že nelze vyřadit písničky, které jsou věčně zelený. Víte co já mám hroznou radost? Když ty lidi pak za váma přijdou a řeknou: Jé, vy jste mi nezazpívala tuhle písničku a tuhle písničku, protože je fajn, že ač teda to není tak jako u Karla Gotta, že by to byl zlatej hit tak to ne, ale přesto si ti moje písničky ty lidičky zpívají a pamatujou což je fajn a to je myslím si pro člověka od kumštu ta největší odměna než peníze.

Jak se s ní (trémou) vypořádáváte?

Víte co, já jsem na jevišti tak dlouho, že já trémou ani moc netrpím, ale mě třeba nevadí nabytej stadión, kde je třeba pět a půl tisíce diváků, ale dokáže mě ztrémovat jeden jedinej profesor zpěvu, kterej si sedne do první řady a teď se na mě kouká a začne mi počítat chyby, který dělám a dívá se na mě takovejma kritickejma očima. To mě dokáže ztrémovat, to je pravda, ale zase nejsem takovej srágotka, nejsem taková straširybka takže to po první písničce ze mě spadne říkám si:”Víš co, jestli se ti to nelíbí tak si trhni nohou.”

Jaký styl muziky doma posloucháte?

Já nejsem škatulkář. Já mám ráda všechnu muziku i vážnou, ale vybírám si podle své nálady, protože jsem blíženec a to jsou dva v jednom takže jedna je taková sentimentální romantická osůbka a ta druhá je dračice šílená. Takže ono se to ve mně tak trošku hádá Takže já si strašně ráda poslechnu Queeny, naší bigbeatovou kapelu Kern a vůbec jako dobrý bigbeatový kapely naše jako třeba Petra Jandu. Mám ráda prostě veškerej žánr a když zase ta druhá se ozve ve mně tak si klidně pustím Čajkovsého, Rusalku a tak různě. Já poslouchám i folkaře i vážnou muziku prostě všechno, ale musí to být o krásný muzice a vo hezkej textexh musí mě to oslovit, šáhnout na srdíčko. To musí každopádně.

Sebe také posloucháte?

To ne. Sebe mám zakázanou, protože vždycky když poslouchám sebe tak bych toho nejradši nechala tak že se nemůžu poslouchat. Ne víte člověk musí být k sobě velmi kritickej a vždycky když něco natočím tak se mi to za rok co za rok, už druhý den se mi to nelíbí a říkám si: Tohle bych mohla udělat líp a tohle jinak. Takže já se zásadně nepolsouchám a když jsem v rádiu, tak se vypínám.

Jak jste se seznámila s Pony Expres, zpíváte s nimi od jejich začátku, nebo jste se k nim přidala až v později?

Hlavně Pony express je moje doprovodná kapela. Tu jsem si založila sama, protože já jsem zpívala u Nevijou, pak s countrzbeatem Jirky Vrabce a pak když Jirka rozpustil countrybeat, tak jsem si řekla a už dost. Nebudu nikoho poslouchat a budu si dělat to co já chci a jak to cítím. A tahleta kapela vlastně ke mně přišla už hotová. Samozřejmě se vystříbřili časem muzikanti, ale musím říct, že je to kapela skutečně nádhernejch lidí, kteří jsou se mnou už deset let bez jediný hádky, bez jedinýho zakolísání. Jsem strašně šťastná, že je mám. Jsou to nejenom skvělí muzikanti, ale taky báječní kluci a ač jekaždej úplně jinej, tak ta parta drží skvěle pohromadě. Takový ti lídři jako je Jirka Kocoourek, Franta Zikmund, Richard Bak. To bych musela vyjmenovat celou kapelu oni jsou všichni super. Jsem na ně pýšná, protože on je to i ta moje druhá kapela, ta Hawai melody. Tam v podstatě je jenom jiný basista a jinak je to stejný obsazení tý Havajský kapely. Takže já můžu říct, že obě dvě kapely miluju a jsem na ně hrdá.

Kdo je vaším vzorem na poli hudebním?

Já se teda přiznám, že nejsem ten človíček, který by hledal vzory. Já tím že jsem Blíženec nebo jestli je to tím, že jsem holka od koní tak jsem dost svá. Takže já takový vzory, že bych se na někoho upjal a teď jela podle něj to nemám, ale samozřejmě líbí se mi spousta krásných hlasů. Mám ráda velký hlasy, takový ty tendery, který to uměj trošku odvázat. Líbí se mi americká Brenda Lee. Z našich zpěvaček jich miluju dost, protože já mámráda, když ten člověk ví o čem zpívá a každou tu písničku má jako roli. Strašně obdivuju Helenku Vondráčkovou,která je obrovský dříč, která nejen že tancuje tak izpívá báječně, ještě super vypadá, ale ještě navíc ty jazyky ty jí hrozně závídím, protože při těch třech dětech na jazyky nebyl čas a dneska jsem tak blbá, že už se je nedokážu naučit. Mě jde dobře výslovnost. To mi jde samo, protože intonační sluch, když zpívám španělsky, anglicky, portugalsky, havajsky, tahitsky. Talent na řeči mám, ale nejsem pilná. Takže já se naučím slovíčka a do rána jak když mi někdo vyprášil mozek, nejsou tam hrozně těžce se učím řeči a tohle hrozně závidím všem zpěvačkám, který na to měli čas.

S jakým zpěvákem/čkou byste si chtěla zazpívat duet?

No skoro s každým. Já hrozně ráda zpívám duety. My když na chatě prozpěvujem, tak zpívám duet skoro s každým a je mi to jedno, protože já mám ráda kolem sebe lidi, který maj srdce na správným místě a který nejdou jen po penězí, ale jdou třeba po tom, že je vám s vámi dobře. Cožý je úžasná záležitost, protože v dnešním světě vemte si jak každý se honí za prachama, každý se honí za tím, aby byl slavný a my si dokážeme najít chvíli na odpočinek, kdy si zazpíváme každej s každým. Takový ten Jam session a to je přece úžasný a nemusíme vůbec zpívat písničky z mého repertoáru, ale naopak se zpívají Simonová, Chladil a takový ty krásný písničky jaký byly dřív a do dneška si myslím, že jsou nedostižný.

Vaše oblíbená kniha, film, herec, herečka, jídlo, nápoj, spisovatel, básník? Kniha?

No je pravda, že jako malá jsem strašně nerada četla, takže mě naučil číst až Erich Maria Remarque – Tři kamarádi a to je knížka, kterou mám asi nejradši, protože jsem se k ní celý život vracela. Pak Egypťan a synové od Ricka Waltary a vůbec mám ráda knížky ze života. Nemám ráda takový ty románky, který člověku nic nedají. To je ztráta času a já ho moc nemám. A číst co mě nebaví neumím. Asi tak. Film – No tak to jste ťuknul hřebíček na hlávičku, protože já jsem šílenej televizní maniak, takže těch filmů je milióny, ale jsem romantik. No Angelika, starý český filmy pro pamětníky. Když je mi hodně smutno tak zalezu a pustím si Lokálku a poslouchám ty jejich krásný pitomý texty a nebo si pustím film pro pamětníky a nebo krásnou Angeliku a Jofreye. Pak Vinnetoua, toho taky miluju. Já mám hrozně ráda ve filmech odpočinek a romantiku. Sandokana a Kabira Bediho můžu. Herec/čka – Z našich herců je to Viktor Preiss, Janička Preissová. Těch je X. Já nechci nikoho jmenovat právě abych se nedotkla těch ostatních, protože všichni jsou úžasní.

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Honza Freedom

Honza Freedom

Honza vystudoval s Michalem cOsmOsem Mateřskou školu. Pak se jejich osudy znovu střetly na stránkách tohoto časopisu. Je to vášnivý sběratel rozhovorů se známými osobnostmi a také ho zajímá problematika UFO a stvoření světa.
Honza Freedom

Poslední od: Honza Freedom (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na