Mechanický pomeranč

Mechanický pomeranč (The Clockwork Orange), je fenomenálním dílem spisovatele Anthonyho Burgesse (publikoval také pod jmény John Burgess Wilson a Joseph Kell) a amerického režiséra, scénáristy i producenta Stanleyho Kubricka. Jedná se víceméně o protispolečenskou provokaci, vzbuzující zájem především v kultuře punkové a cosmické. Knihu jsem nečetl, ale rozhodně se tak jednou přinejmenším stane… Tenhle film mě totiž hodně oslovil, neřku-li dostal!

Se zájmem a neskrývám, že i s jistým vnitřním pohnutím jsem sledoval příběh mladého chuligána Alexe, který toho na svůj věk stihl ukrást, zmlátit či znásilnit poměrně dost, aby se nakonec podrobil podivuhodnému experimentu nové vlády, mající za cíl, vymýtit zlo z recidivistovi hlavy jednou provždy. Experiment je chápán jako léčba, protože člověk lačnící po násilí a zvrhlostech je považován za nemocného, s čímž v určité rovině rozhodně nelze nesouhlasit. Ale než se film dostane právě do těchto obrátek, jste svědky brutálních, přitom však někdy dosti komických scén, kdy se Alex a jeho vykutálení kamarádi baví svými rozvernými nápady…

Moji oblíbenou částí je znásilnění ženy jistého a jistě také bohatého spisovatele v jeho luxusním domě (příznačně nazvaným: “Domov”), kam se parta mladíků dostane pod nevinnou záminkou, že si potřebují nutně zatelefonovat, neboť se stala tragická dopravní nehoda – neboť to jest otázka života a smrti. Důvěřivá žena otevírá a peklo začíná…

mp02Pachatelé násilnických činů jsou převlečeni za klauny, což dodává na působivosti a zároveň symbolizuje živelné odhodlání ubližovat s úsměvem a elegancí, takže se ve finále vlastně jen bavíte a chytáte se za břicho, protože ve všem cítíte spíše než agresivní napětí, radost a tvořivost takových nevybouřených dětí… Ona dětinská touha ubližovat nemusí mít nutně kořeny pouze v rodinném prostředí či nějaké psychické poruše, ale může zcela přirozeně vyplývat z aktu dospívání a to zejména při konfrontaci vlastních zájmů se zájmy společnosti či státu. Mladý Alex vypráví své “horrorshow” pokorně, vždyť sám sebe také označil za pokorného vypravěče, aby vám přiblížil do nejmenších detailů své pocity a dojmy…

Znásilňováním a krádežemi to však nekončí. Výbornou scénou je rovněž zběsilá jízda (zřejmě v ukradeném) autě, které se neúprosně řítí proti jedoucím vozidlům. Ty pak na poslední chvíli uhýbají do polí, škarp, sloupů a stavení, stojících při cestě… A hrdinové se smějí, výskají a skotačí, jejich nadšení nezná mezí! To vám nezbývá nic jiného, než se hlasitě bavit společně s nimi! Dalším skvělým momentem filmu je setkání a krvavá mlátička s Billy-boyem…

“…V polorozpadlým kasinu jsme padli na Billy-boye a na jeho četyry drugy, kteří se zuřivě pokoušeli dostat na tělo chutný, mladý děvočce. ‘Hele, že to je ten tlustej, rozplizlej, smradlavej kozel, ohavnej Billy-boy? Jak se daří, ty odporná, obleptaná nádobo vyčpělýho oleje? Pojď sem, milánku, ať ti ufiknu koule, jestli vůbec nějaký máš – ty třaslavej eunuchu…”

Důležitou roli, jak jste si z výše uvedené “titulkové” ukázky mohli povšimnout, zaujímá svérázný jazyk, věnovaný hlavním postavám. Burgess vytvořil zvláštní “teen-slang”, který v anglickém originále tvoří poameričtěné rusismy… Na tuto lingvistickou lahůdku však není těžké si zvyknout a v českém překladu se rozhodně nudit nebudete… Například, uhádnete, co myslí Alex, když po jednom vzrušujícím večírku říká své matce: “Mám pošramocenýho gullivera, matko! Nech mě bejt, pokusím se z toho prospat…”?! Samozřejmě se zde nejedná o žádné zvíře jako třeba psa nebo jiného domácího mazlíčka…

Jak už jsem stačil podotknout, Alexovi kamarádi jsou opravdu vykutálení a jelikož je Alex jakýmsi vůdcem celé party, jednoho krásného dne se proti vůdci spiknou i ti nejbližší… Podrobnosti nechme stranou, zásadní zlom příběhu spočívá v tom, že mladý Alex při jedné z drsných nočních návštěv zabije porcelánovým penisem starou ženu a jeho přátelé se na něj zkrátka a dobře úplně vybodnou a z místa činu utečou. Je obviněn z vraždy a také odsouzen na čtrnáct let: “…ve stáji číslo 84 F, ve společnosti oplzlých zvrhlíků a tvrdých prestupnikov…”!

mp03Ve vězení se dozví, že vláda připravuje jakýsi experiment, o kterém jsem se zmínil na začátku článku. Pokud by byl vybrán jako pokusný subjekt, může se na svobodu dostat již během dvou týdnů. Okolnosti tomu tak chtěly, že se Alex ocitá ve výzkumném středisku a podstupuje léčebnou kůru. Ta spočívá v šílené sugesci, kdy pod vlivem sedativ a speciálních látek za projekce účelových filmů s násilnickým obsahem, se má našemu prevítovi vypěstovat odpor ke zlu… Výsledky jsou překvapující a prozrazovat Vám je nebudu. Těm, kteří film neviděli alespoň ponechám ukryto to nejdůležitější a každopádně také nejzábavnější, a těm, kteří film viděli ušetřím zbytečný popis toho, co vlastně znají…

Z psychologického hlediska, na které já nemám právo se nijak odvolávat, bychom mohli celou záležitost posoudit jako příběh dospívání a velkou úvahu o společenské manipulaci, o pravé povaze dobra, zla a svobody. Film je natočen geniálním způsobem – s náhledem, který je Kubrickovým filmům vlastní. Doporučuji jej každému se silnější povahou a smyslem pro drsnější humor a ironii.

pomeranc-csfd

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na