Maxim Turbulenc

Jsem opět rád, že můžu přispět svou troškou na stránky Prasklé Mouchy a obohatit je o další exkluzivní rozhovor. Tentokrát je to tak trochu výjimečné, protože v rámci tohoto rozhovoru jsem zpovídal hned dvě kapely, které spolu úzce souvisí…

V této chvíli přináším rozhovor s Maxim Turbulenc a dále se také dozvíte něco nové o skupině Infinity, jejíž desku, která teprve vyjde, produkoval Kyklop z Maxim Turbulenc…
Letos slavíte 10 let trvání. Myslíte si, že je to hodně nebo málo?

Kyklop: No tak vzhledem k tomu, že životnost českých danceových kapel je zhruba dva až tři roky maximum, tak si myslím, že to je dost, 10 let! Ale my nepatříme vyloženě mezi “danceový kapely,” jsem rodinná kapela, rodinného typu, akorát s danceovým základem. Takže si myslím, že tu budeme ještě dalších 10 let; pokud se navzájem nepozabíjíme nebo nebudou nějaký nepředvídatelný okolnosti, který by nás rozhodily od sebe…

Jak došlo ke vzniku kapely a proč zrovna název Maxim Turbulenc?

Dan: Já už na tuhle otázku odpovídám po miliontý, ale řeknu ti pravý důvod. My jsme vlastně začali před deseti roky jakoby profesionálně. A každá kapela hledá název, takže jsme potřebovaly také něco… A tak jsme si vybrali sousloví těchto dvou slov. A vlastně posléze jsme hledali význam toho, abychom mohli lidem odpovídat na takovýhle otázky. Takže pravý význam sousloví Maxim Turbulenc, našeho názvu, je vlastně “maximální vzdušný vír”, který se tvoří za našimi těly při tanci! Takže vlastně takový “malý tornádo”.

Jak proběhlo vaše první setkání a kdo dal podnět založit kapelu?

Dan: My jsme jako spolužáci s Panchou. S Kyklopem se známe asi 15 let a to kluci Pancha s Kyklopem zkoušeli předtím v nějakém projektu spolu hrát… A tak nás osud sehrál dohromady. Takhle už působíme 10 let. Rok před tím jsme zkoušeli vytvářet nějaké demosnímky, který jsme nabízeli různým těm vydavatelským firmám. Po roce se nám ozvala firma Monitor.

Řekli jste si, že tedy budete hrát. Je tu otázka, věděli jste od začátku v jakém hudebním stylu?

Kyklop: Tak my jsme vždycky inkriminovali vlastně k téhle té elektronické muzice, protože tahle elektronická muzika, někdo by řekl, že je strašně jednoduchá a že se dá udělat na počítači a vlastně to dokážou udělat i lidi, kteří se nevyznají v muzice… Ale opak je pravdou, protože myslet třeba v nástrojích, na to se člověk učí dirigentem na konzervatoři 6 let. Takže já tvrdím jednu věc: že ono je hezký, když někdo umí hrát na kytaru a sejdou se třeba 4 muzikanti, kterým to dobře hraje, ale daleko složitější je naučit se na tom počítači a zároveň myslet v jednotlivých nástrojích, který vlastně ovládáš, což znamená – ty – musíš umět přemýšlet v dechách, klávesách, kytarách, v basový kytaře, v bubnech musíš mít rytmický základ. Takže ten kdo tvrdí, že danceová muzika je povrchní, ať si to zkusí jaký to je.

Vaše první album se jmenuje Turbulence Dance. Je to album plné vlastních písní. Mimo coververze Báječnej chlap. Z tohoto alba jsou nejznámější právě Báječnej chlap a Něco uvidíš. Rok na to se vyklubaly Zpívánky s Maxim Turbulenc. Pak již téměř pravidelně vychází vždycky po dvou letech edice Zpívánky. Jak probíhá výběr písní?

Kyklop: Takhle… My děláme, jsme na hudební scéně deset let. A deset let každý rok jednu desku. Akorát, že jsme to udělali tak, že střídáme dětský projekt, což je zpívánkový s projektem, takovým trošičku dospělejším. Takže ty ostatní proti těm zpívánkám se jmenují vždycky trošičku jinak.

To abych to uvedl na pravou míru. A my jsme si vybrali coververze z toho důvodu, protože první desku, kterou jsme udělali autorskou, tak byla dobrá, ale věděli jsme, že s tímhle daleko nedojdeme, protože jak víme, všechny rádia u nás v republice si berou anglický základ rádiového vysílání a bohužel prostě nám sem serou formáty, který prostě berou odněkud ze západu a vůbec nepoukazují na českou muziku maximálně na českou bigbítovou muziku, což mi neděláme… Tak jsme se vlastně vrhli na tenhleten styl, protože nás baví a obohatili jsme ho tím, že jsme začali dělat cover verze, aby se to lidi nemuseli učit a aby to dostali do hlavy daleko rychleji, než vlastně ty vlastní věci… Protože: když tě nepouští rádio, tak by jsme byli odsouzení k totálnímu zániku… Protože: když tě nehraje rádio, tak prostě máš smůlu.

My jsme to obešli a teď jsme dokonce došli k názoru, že budeme bojkotovat rádia a vytvoříme jedno celoplošný rádio, který se bude jmenovat Komediant. A to celoplošný rádio bude spočívat v tom, že navštívíme všechny známý a neznámý společnosti komediantů a střelnic a rozdáme jim zadarmo CD, aby to hráli na těch různých kolotočářských akcích, protože to je daleko působivější rádio, než ty rádia, který si hrajou na nějaký rádoby umění.

Dan: Má větší poslouchanost.

Turbulence Dance bylo plně autorské album, částečně pak to bylo album Ententýci. Pak jsou již na albech písně převzaté… Můžeme se někdy těšit opět na album s písničkami z pera Maxim Turbulenc?

Dan: Abych navázal tady na kolegu, protože s tím je opravdu problém… Když si představíš, že třeba budeme mít vystoupení – vylezeme na pódium a tyhle ty nový písničky by jsme tam zahráli a nikdo je nezná, tak ta atmosféra, pro kterou to děláme – vlastně pro tu radost, pro tu zábavu – tak ta chvíle by byla pryč z toho důvodu, že ty lidi to nemají opravdu odposlouchaný. Takže můžeme konstatovat, že aby nebyli naši poslouchači okradený o naše autorský díla, budeme to kombinovat s tím, že vlastně uděláme v nějakým poměru prostě coververze s autorskýma už na příští desce.

Album Nové Zpívánky vyšlo v platinové edici jako 2CD. Na bonusovém CD najdeme pohádku O třech malých prasátkách. Koho napadlo nahrát pohádku a vydat ji jako bonus?

Kyklop: No, to je společný nápad! Protože, víš co? Těch pohádek pro ty děti je strašně málo a my jsme si řekli, že bychom si chtěli zkusit něco nového a proč, když nám poslouchají písničky a zpívají si je s námi a mají z nich radost a mají je rádi i ty dospělý, proč bychom pro ty děti nemohly udělat pohádku, aby když si pustí CD si na konci mohly pustit pohádku, která je zklidní a budou u ní usínat se třemi prasátky v postýlce a budou to chtít třeba znova si pustit… Takže to byl, myslím si, dobrý záměr a ne že bychom od něj upustili, ale můj osobní názor je ten ,že bychom těch pohádek měli udělat víc. Ale to víš, je strašně moc práce s těmi písničkami, koncerty a vymýšlet další, mimo projekty, je strašně velikánský problém.

Dan: A prasátka jsme si vybrali z toho důvodu, že vlastně to jsou naši talismani, protože vždycky když si představí prase, tak se hrozně uklidní.

Opečený nejlépe, že?

Dan: Ano nejlíp. (Smích).

Natočili jste již 15 videoklipů. Jak dlouho vám trvá natočit ten klip? Jak vůbec probíhá příprava klipu a co je rozhodujícím faktorem, že zrovna k té písničce jej natočíte?

Dan: No tak rozhodující je vlastně domluva s vydavatelem. My to praktikujme tak, že to album natočíme v několika měsíčním předstihu, před vlastním vyjitím. Potom s vystoupením sondujeme, který písničky zabírají a z toho se pak vybere pilotní singl, na který se natočí videoklip. Rozhodující je náročnost toho videoklipu… Pokud se klíčuje, pokud se to celý hraje… Je to otázka dvou tří dnů a nebo jednoho dne, záleží na té složitosti a komplikacích.

Každou chvíli vystupujete v nějakém tom legračním oblečku, kdo vám je navrhuje a šije?

Kyklop: Tak to bylo zase spontánní, protože my jsme hledaly obleček, v kterým by jsme se potili daleko míň, než v těch sakách, který nosí naši národní umělci. V tom se moc vystupovat nedá. Nebo respektive dá, ale nesmíš se moc na tom pódiu hejbat a všichni prostě vědí, že my se rádi hýbeme na pódiu a že rádi rozdáváme, jak ten náš nesmyslný tanec, tak to naše smyslný zpívání. Tak jsme si vybraly tuhle ty krátký kalhoty, protože to krásně větrá a zároveň je to i výborná image; a začali jsme to používat… Kraťasy s lacláčema a myslím si, že to je výborná cesta. Budeme v tom pokračovat dál.

Akorát budeme obměňovat látky a budeme zase veselejší. Je teda pravda, že teďka jsme si nechali udělat i saka k deseti letům, aby to bylo honosnější, ale zase tu honosnost jsme trošičku podtrhli těmi krátkými kalhoty, takže je to všechno o tom nápadu… A my se snažíme prostě Maxim Turbulenc ukazovat v různých pohledech, v různých variantách pohledů, aby se lidi bavili, aby to nebylo jednotvárný a nechceme usnout na vavřínech. To je asi to nejdůležitější, co je v Maxim Turbulenc motorem! Vlastně naší další prácí, že si uvědomujeme, že vždycky když člověk udělá dobrou desku, tak přijde nový rok, kdy tu desku musí nějakým způsobem obhájit a navíc ještě trošku předčít tu první desku, kterou vydal. Aby nějakým způsobem šokovala… A o to se snažíme celých deset let a doufám, že se nám to bude dařit další léta, co budeme spolu spolupracovat.

V televizi vystupujete i v různých zábavných pořadech, takže můžeme říct, že máte smysl pro humor. Herců se ptám na veselou historku z natáčení. Tady bych se spíše zeptal na nějakou veselou historku z koncertu, z vystoupení?

Kyklop: No, těch je strašně moc! Těch veselých historek! Protože deset let společného života je… to je v podstatě jako manželství, se dá říct. No, já nevím, Dane vzpomínáš si na nějakou veselou historku, že by jsi třeba tady sdělil? Co se týče těch natáčení, tak samozřejmě to máme rádi a myslím si, že je důležitý, když si člověk dokáže udělat sám ze sebe legraci, že to ukazuje to, že prostě má smysl pro humor a nekouká se nalevo ani napravo. To jsem jenom chtěl říct, vlastně k tomu, že jsme furt veselé kopa a že si dokážeme ze sebe dělat srandu! Je to důležitý… Lidi, kteří si ze sebe dokáží dělat srandu, podle mého názoru mají široký srdce a to je v tuhleté branži docela dost důležitý. A teď tu… Dane, máš nějakou tu historku?

Dan: Mám bezvadnou historku a to jsme se fakt pobavily s kluky… My jezdíme různý tipy akcí, takže tohle byla zrovna nějaká akce v divadle pro děti, což je vlastně nejsložitější vystoupení co může být – pro sedící děti hodinové vystoupení – takže jako pozornost dětí udržet prostě není legrace, protože děti na rozdíl od dospělých, se neumí přetvařovat, takže vám dají hned najevo, jestli je to štve nebo je to baví… A největší radost, co mi udělalo, tak místo toho jak to bývá, že vždycky na konci nějakého koncertu přijdou nějaký fanoušci a třeba dají umělci květinu, prostě mu poděkují, tak nás dostalo to, že k nám přišla malá holčička a dala nám šišku lovečáku místo květin! To mě pobavilo… A na druhý akci, to bylo ještě takový pikantnější, že vlastně nám přinesly každému stolek s grilovaným kuřetem a půlku bochníku chleba! Takže, takovýhle dárky máme nejraději!

27.9. vyšlo album Sakum Prdum, je to BEST OF. A kromě osvědčených hitů tam nalezneme i 4 nové písně. Na co se můžeme od vás těšit v příštích deseti letech?

Dan: Tak ten první rok já prozradím po “bestofce”… Chystáme s kluky album o zvířátkách, takže to budou zpívánky o zvířátkách.

Kyklop: Budeme opěvovat všechna zvířátka, který se dají baštit a dá se s nimi i dobře hrát (smích).

Dan: Takže to bude taková veselá deska a myslím, že si tam najdou jak malý, tak velký posluchači, prostě každý svoji, protože to bude zase opět rozmanitý v těch různých stylech tanečních, aby to bylo pestrý i tématicky.

Kyklop: No a co se týče těch dalších let… Ty jsi se ptal na celých deset let, tak máme samozřejmě připravený další projekty… Ale to víš, projekty, který se dopředu neprozrazují, protože by se mohl najít někdo rychlejší a dneska myšlenka je daleko dražší než produkt, jak se říká…

Jako kapela fungujete 10 let. Trávíte spolu čas i mimo práci – společná dovolená a tak různě?

Kyklop: Ano, zažili jsme i společný dovolený, byly úžasný! Třeba jsme byli na Havaru, kde tady s Daníkem jsme za dovolenou každý přibral asi 6 kilo z těch chorvatských steaků za týden! A vypili jsme tam strašně moc toho prodejného vína, který se jmenuje Prošek, který jsme si obohatili o jižní ovoce a o kapičku vodky, abychom byli veselejší… Takže jako dovolený společně trávíme… Ne teda pokaždé, protože přeci jenom ta četnost, vlastně toho času co je mezi námi, je velká a někdy si od sebe potřebujeme taky odpočinout.

Jak vás za těch deset let ovlivnila popularita, co vám dala a co vzala?

Kyklop: Já si myslím, že když bych mohl mluvit za všechny, tak nás neovlivnila vůbec, protože si myslím, že jsme zůstali normální kluci, který mají rádi jídlo; normální kluci, který mají rádi lidi… Dokážeme se s nimi normálně bavit jako každý jiný. Hvězdný manýry se nám vyhnuly… Zaplať pánbůh, že jsme nedopadly jako někteří ze Superstar. Jsme rádi že se nám to vyhnulo, protože si myslím, že je to stejná práce jako dobře dělat obkladače, zedníka, protože když ti někdo mistrovsky obloží koupelnu, je to naprosto stejná a geniální práce jako děláme my… Pokud něco děláš dobře, tak pokaždé jsi mistr, jak se říká…

Takže hvězdný manýry jdou stranou a my jsme takový lidový a rádi si s každým dáme pivo nebo buřta a prostě pokecáme… Někdy je to samozřejmě ve shonu a těm lidem to může připadat, že se chováme namyšleně, ale musí pochopit, že četnost vystoupení je velká a vůbec frekvence informací velká, takže když někdy člověk prostě nemá čas prohodit s každým dlouhý věty. Pak je to jenom pá pá, pozdrav a úsměv… Takže, tím by jsme se chtěli omluvit všem našim fanouškům, že někdy se stane, že toho máme plnou hlavu a nemáme na mě čas. Snad se ale snažíme jim věnovat hodně času.

Dan: Já bych ještě doplnil, co se týče tý popularity, tak ono vlastně ty kořeny co jsou začáteční… člověk si uvědomuje ty těžký, krušný začátky! Vlastně, že to vůbec nebyla lehká cesta se k tomuhle dopracovat a vlastně když jsme s kluky tenkrát začínali, tak jsme toužili potom mít vlastní CD, svůj vlastní videoklip, což se vlastně splnilo… A postupně ty cíle, který jsme si dávali, tak se nám začali pomalu plnit a vlastně dneska, svým způsobem, to jsou už takový, jako spíš, bych řekl – hodně astronomický cíle, protože cíl člověk musí mít, bez toho to nejde! A hlavně, nesmí zapomenout na ty začátky, protože, jak se říká: sláva, polní tráva a jsi rychle dole! A když se člověk chová úplně normálně, naprosto stejně, tak naopak, kde skončí, tam má alespoň radost, že mu zůstanou nějaký známý za ty roky a třeba který opravdu za to stojí.

Která hudební kapela či zpěvák byl jakoby takovým vaším vzorem v začátcích?

Dan: Co se toho týče, tak v muzice to byly spíš ty zahraniční kapely. Vlastně, protože jsme začali s elektronickou muzikou, tak tenkrát úplně ryzí začátky u nás byly Alphaville, Depech Mode a tak… Potom, když jsme začínali, tak jsme hodně nyli nějakým způsobem ovlivněný 2 Unlimited a takový ty danceový partičky… V současný době, po těch deseti letech praxe, co se týče naší scény, tak si vážíme třeba Karla Gotta, nebo takovýhle lidí, kteří to dělají strašně moc dlouho… Protože tam já teda osobně obdivuju tu psychiku, že to vydrží.

Kyklop: A co se týče mě, tak já jsem o nějakej ten pátek starší než kluci, takže jsem začínal někde u Suzie Quattro a u tuhletěch kapel. Měl jsem rád rockovou muziku a mám rád dodneška. Akorát, že já to nedělím na muziku rockovou a popovou a danceovou, tak jako se snaží naši hudební kritici a někteří producenti a produkční programoví ředitelé. Já to dělím na – buď špatnou muziku – a nebo – dobrou muziku. A špatná muzika je ta, kterou poslouchá málo lidí a dobrá muzika je ta, která si najde cestu k hodně lidem… Takže teď jsem vlastně řekl, že se mi líbí, když se z muziky stane masová záležitost, protože ty lidi to oceňují a je to tak. Muzika musí lidi bavit, musí jim něco dávat a když jim nic nedává, tak je to o ničem.

Dan: Já si taky myslím, že co se týče názoru jako komerce… Co je komerce? Když je něco úspěšného, tak to nazývají komercí. Toho názoru si nejsem tak jistý, protože si myslím, že každý muzikant nebo hudebník je rád, že čím má větší základnu posluchačů, tak je to pro něj větší motivace. Takže to jsou akorát nějaký kecy od nějakých zamindrákovaných týpků.

Jak se koukáte na kritiku?

Kyklop: Myslíš na kritiku rázu pan Špulák a tyhle lidi? Já si myslím, že ty kritici být musí, protože zaplať pánbůh že jsou a ono totiž antireklama je někdy větši reklama, než normální reklama! Takže mi děkujeme těm špulákům a těmhle kritikům, který nás furt kritizují, protože alespoň se o nás píše! To je jedna věc. A druhá věc je… já mám dojem, že to jsou lidi, který v životě nic jiného nedokázaly, než jenom kritizovat… Takže ať si kritizují dál a dělají si svou práci, jsou za to placený a zaplať pánbůh, že existují.

Dan: Pro nás je největší reklama ta kritika a to se pozná, jestli ti lidi chodí na vystoupení a jestli si kupují tvoje desky, takže tohle je 100% kritika a ne názor jednoho jedince, který si něco myslí, nebo pak prezentuje svůj osobní názor, jako kdyby si to myslelo 90% národa. Tak to jsou u mě lidi, který nemají moc velký přehled.

Nedá mi to abych se nezeptal. Které jídlo máte nejradši?

Kyklop: Tak my jsme všežravci, jak se říká. Určitě máme nejradši maso, to nás uspokojuje a když řeknu, že nejradši si pečeme kolena nebo grilujeme kolena, tak si myslím, že tím nic nezkazím, protože to je taková potrava, která dodává našim zatíženým kloubům vlastně tu novou energii a opravuje nám ty chrupavky ohoblovaný.

Dan: Zlepšuje nám to náladu.

Kyklop: A opravuje nám zároveň náladu…

Jakým sportům se věnujete nejraději?

Dan: Já bych začal. Už to nejsou hodně pohybový sporty, jsou to spíš takový, dalo by se říct, sporty pro volný čas… U mě to jsou šipky, který navíc ještě hraji závodně druhou ligu středočeskou. A s Kyklopem nebo s kamarády chodíme občas na bowling, občas rekreačně tenis.

Jaký máte vztah k mouchám?

Kyklop: No, jaký vztah? Já je absolutně nenávidím, protože mi otravujou život… Třeba, když ti ráno, když ještě dospáváš a seš v tom nejlepším před tím otevřením očí, vlítne moucha do nosu, tak to bych opravdu zabíjel! A občas se to stane, že mi sedne na nos nebo že se třeba po mě projde! Zase vím, na druhou stránku, že je potřeba v tom potravinovým řetězci ty mouchy mít, takže nech brouka žít a mouchu taky… No, já myslím, že Prasklou mušku musíte mít rádi určitě!

Dan: Prasklá moucha, to je super! Ale mouchy všeobecně bych rád slyšel z encyklopedie vyhynulých zvířat.

(Pro Maxíky) Vím, že stojíte i za novým hudebním uskupení Infinity. Jak došlo k jejich objevu?

Kyklop: Já bych to řekl takhle… Na začátku Maxim Turbulenc jsem si řekl, že nikdy nebudu dělat nic jiného, než Maxim Turbulenc a v podstatě jsem to 10 let dodržoval do té doby, než jsem poznal Davida Svobodu, který je vlastně členem skupiny Infinity a zjistil jsem jednu jedinou věc… Že je to úžasný člověk, který má vynikající talent v hudbě a řekl jsem si, že tenhle ten člověk si zaslouží abychom mu nějakým způsobem pomohli nahoru a taky se to stalo. Bbojoval jsem za něj a budu za něj bojovat dál , protože mám rád upřímný, hodný lidi a mám rád, že když někdo něco řekne, tak to platí. A on je zrovna ten člověk, u kterého tohle platí, i kdyby to bylo na jeho úkor! Takže já si vážím hodných lidí a ty se mě můžou vždycky čekat pomoc, protože samozřejmě – to je největší deviza u lidí.

Kurvou se můžeš stát ze dne na den, z minuty na minuty a nemusíš nad tím přemýšlet, ale udržet si vlastně ten ksicht té slušnosti, to je dneska opravdu deviza! Protože se potkávám jak v branži, tak i mimo branži s lidmi , který nemají cenu, jak já říkám, ani rozšlápnutého hovna.

Tímto jsem se postupně dostal k Davidovi a Veronice, kteří tvoří skupinu Infinity. Takže vítám u mikrofonu i skupinu Infinity. Jste na hudebním poli nováčci. Můžete nám říct jak jste se dali dohromady, jak vznikl název Infinity a kdy se můžeme těšit na vaše album?

David: Tak my jsme o sobě věděli, že existujeme a najednou jsme se rozhodli, že budeme dělat nějakou pěknou hudbu společně a prostě k tomu došlo. Znali jsme se už před tím. Když chce někdo dělat skupinu, tak musí mít nějaký název. Tak si prostě každý sednul a vymýšlel a vymýšlel, až mě napadl název Infinity. Shodly jsme se, že je to dobrý název a tak jsem se tak pojmenovali. Naše album vyjde pravděpodobně 15.11.2004.

Jaké to je když, za vámi stojí producentsky Kyklop z Maxim Turbulenc? Jak došlo ke spolupráci s Kyklopem?

David: Náhodou jsme se potkaly, já jsem mu pouštěl nějaký už naše písničky a je mu se to hodně líbilo… Rozhodl se, že nám s tím pomůže.

Jste dva – kluk a holka. Nepřirovnávají vás lidé tak trochu k Veroně?

David: Jo, přirovnávají, ale děláme podobný styl hudby, to nejde nezapřít. Ale myslím si, že máme spoustu jiných prvků a myslím, že písničky nejsou vyloženě podobný. Snažíme se dělat svoje vlastní. Zpíváme oba dva a je to úplně, jakoby něco jiného, ale stylově to je podobný. Je to techno, že jo…

Jaký hudební styl vy osobně posloucháte, nebo kdo je takovým vaším hudebním vzorem?

David: Nikdo.

Veronika: Tak já hudební vzory také nemám. Od každého stylu jsou hezký písničky a myslím si, že se to nedá, aby člověk byl omezený jen na jeden styl.

Jaký máte vztah k mouchám?

David: Asi by se hodilo říct vřelý, ale ne příliš, protože mouchy přeci jsou jenom obtěžující hmyz, co si budeme povídat… Nemám je příliš rád, zvlášť v mé blízkosti.

Veronika: Mě dneska hrozně ráno obtěžovaly u snídaně a musím říct, že mi byly hodně nesympatický… Jako přímo je nevraždím, když jím, protože bych musela odložit vidličku, ale když nejím, tak ráda…

Tak jsme na samém závěru. Maxim Turbulenc přeji, všechno nejlepší k deseti letům výročí, zároveň vám přeji kluci do další desítky deset úspěšných CD s hezkými písničkami a doufám, že budu mít příležitost opět s vámi natočit rozhovor. Tak to bude v roce 2014. Skupině Infinity přeji hodně úspěchů na poli hudebním, ať se vaše muzika líbí, hraje a poslouchá a ať toto album není poslední. Díky za rozhovor všem.

Všem čtenářům Prasklé Mouchy můžu slíbit, že jakmile vyjde Davidovi a Veronice album, tak si ho koupím a napíšu na něj recenzi, takže se těšte…

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Honza Freedom

Honza Freedom

Honza vystudoval s Michalem cOsmOsem Mateřskou školu. Pak se jejich osudy znovu střetly na stránkách tohoto časopisu. Je to vášnivý sběratel rozhovorů se známými osobnostmi a také ho zajímá problematika UFO a stvoření světa.
Honza Freedom

Poslední od: Honza Freedom (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na