Krása je v objevování!

Když jsem se postupně dostával k hledání smyslu a podstaty života, začal jsem narážet na nejrůznější bariéry – náboženství a církve s jejich, často nepříjemně ortodoxním přístupem… Vnitřně jsem cítil, že odpovědi mám určitě u sebe, že člověk musí být vybaven nějakým, třeba psychickým nástrojem, který mu umožní pochopit svoji roli – sebe samotného…

Ale zajímal jsem se o duchovní nauky a jejich přístup k životu spíše z jistého druhu zvědavosti, než touhy někam patřit nebo si jasně vymezit duchovní směřování a hodnoty… Potřeboval jsem v této oblasti získat, pokud možno, co nejširší rozhled, abych se poučil nebo snad lépe zorientoval ve své vlastní nepojmenovatelné a neuchopitelné touze – ZNÁT…

krasajevpoznani02Dlouhou dobu se mi jako nejrozumnější zdála východní filozofie – buddhismus, vzhledem k její nenásilné historii a celkovému přístupu k životu… Žít přítomností a vnímat přítomnost bez zkreslujícího vlivu emocí mi připadalo logické a správné. Přinejmenším logičtější, než přijmout víru v Boha na obláčku, který prostřednictvím pana faráře, rozdává obrázky u oltáře… Neberu nikomu jeho víru či přesvědčení, jsem velmi tolerantní a otevřený vůči mnoha názorům, kromě těch, které vedou zjevně k něčemu destruktivnímu a negativnímu… Na druhou stranu, přečetl jsem např. Tibetskou knihu o životě a smrti v římskokatolickém kostele, protože jsem se tam cítil zkrátka dobře, příjemně…

Velkou část svého života jsem se zabýval různými meditačními technikami a praktikoval doporučené metody pro zklidnění mysli a lepší vnímání přítomného okamžiku… Ne, že by člověk jménem Michal nebyl spokojenější, ale stále jsem podvědomě tušil, že je to sice významný, ale jen další krůček na cestě mého poznání… Možná bych měl napsat raději: Poznání… V současné době se totiž nacházím v bodě, kdy ono Poznání má zvláštní charakter…

Náboženství a cesty víry vnímám jako prostředky jednotlivců k uskutečnění stejného cíle. Prostředky, které mají různá jména a podoby, čímž se stávají přístupnými pro různé lidi a jejich odlišné potřeby metafyzických prožitků… Jako muzikantovi mi přišlo jisté vytlačování emocí – odporující emocionálnímu prožitku z melodie a tónů. V buddhismu samozřejmě nejde o jejich vytlačení jako takové, ale o schopnost nenechat se jimi příliš ovlivnit v inkriminovaných okamžicích… Potřebu vnímat prostřednictvím emocí považuji však často za velmi důležitou a člověk má tuto vlastnost zcela jistě záměrně… Nedokážu přijmout myšlenku, že by nás příroda vybavila něčím tak lidským zbytečně… My s tím možná až zbytečně nelidsky zacházíme a to je podstata mého momentálního uvědomění.

krasajevpoznani03Ve škole nás totiž nikdo nenaučil zacházet s emocemi, s něčím čemu se říká Ego… Každý jsme v této oblasti samouk a možná je to tak správně. Možná to ani nemůže být jinak, protože právě ono objevování souvislostí je vysoce individuální a proto krásné! Moje současné Poznání nemá jméno a stejně jako v nějakém kostele se cítím příjemně i v přírodě. Jsem zdrželivý vůči výrazům jako Bůh, ale jsem přesvědčený o existenci něčeho, co nás přesahuje a můžeme tím být bezesporu i my sami….

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na