Klub sebevrahů

Sebevrah amatér si pižlá žílu tupou stranou nože. Sebevrah amatér skáče z okna v přízemí. Sebevrah amatér se tráví plynem, ale zapomene ho pustit. Sebevrah amatér skáče pod vlak, když zrovna nejede. Sebevrah amatér se topí v prázdné vaně. Sebevrah amatér si způsobuje otravu pilulkami multivitamínu.

Sebevrah profesionál vycestuje do Japonska, stane se součástí Klubu sebevrahů a společně s dalšími padesáti odvážnými, skočí pod jedoucí rychlovlak. Takhle nějak totiž vypadá, velmi působivá, úvodní scéna dalšího filmu od Šiona Sona: Suicide club, kdy se padesát středoškolských studentek rozhodne ukončit svůj život právě tímto drastickým způsobem. Hudebně vizuální kompozice je, zejména na samém začátku filmu, opravdu fantastická! Jako filmující básník mě Sono opravdu nezklamal a když jsem se v létě rozhodl, že se musím seznámit s celou jeho tvorbou, netušil jsem, jaká zvěrstva má tento režisér ještě v zásobě! I přesto, že snímek začíná přinejmenším menším šokem, považuji Klub sebevrahů za jeho nejméně povedený kus a není to tím, že je to místy docela hnus.

Soňákovy sebevrahy jsem viděl dvakrát. Letos v létě a minulý týden, kdy jsem si chtěl zážitek před psaním článku, oživit. Ten první dojem byl daleko silnější a jakýsi umělecký přesah o něco patrnější. Měl jsem začít psát možná tehdy a nezdálo by se mi to tak marné. Zvykl jsem si na režisérův filmový jazyk plný krve a násilí, ale v jiných filmech mi to zapadlo do kontextu výrazně zásadnějšího poselství, než je pouze množství krve. V tomto případě jsem se však nemohl zbavit dojmu, že snaha použít tyto prostředky k vyjádření hlubší myšlenky, nedopadla nejlépe. Nebo jsem se pouze já nebyl schopen přes to množství lidského masa, dostat hlouběji.

sc02

Klub sebevrahů ukazuje hromadné sebevraždy většinou mladých lidí, kteří komunikují přes speciální webovou stránku. Do vyšetřování je zapojeno několik detektivů, kteří události postupně překvalifikují na vraždy a ve chvíli, když už začínáte mít pocit, že příběhu alespoň trochu rozumíte, objeví se tajemný dětský hlas, který do celého děje vnese ještě větší zmatek, než jste čekali!

Najdete zde také momenty, ve kterých se objeví bizarní postavy, švihlé svým šílenstvím do takové míry, že se stanou filmovou halucinací, jejíž poetičnost rozechvěla tu část mého nitra, která je švihlá svým šílenstvím do takové míry, že tuhle halucinaci, svým způsobem, pochopila. Nebo alespoň zabránila sebemenšímu pohoršení z tohoto zvrhlého pozdvižení, kdy zmalované cosi mezi Davidem Bowiem a Danem Nekonečným, zpívá poutavou melodii s romantickým textem o smrti. Jen ať se můj zdravý rozum vrtí!

Protipólem těchto bizarností je dětská hudební skupina, která v průběhu filmu přinese svůj vlastní úlet a s jakousi zvláštní dětskou naivitou, sehraje důležitou roli v sebevražedných úmyslech všech zasebevražděných. Bohužel mám pocit, že pointa a samotný závěr filmu se tak nějak vytrácejí. Dětské výstupy mají působit zřejmě mysteriozně, ale to na vás může zapůsobit, alespoň částečně, pouze při prvním shlédnutí. Jak už jsem v úvodu naznačil, není dobré vidět Klub sebevrahů vícekrát. Dojmy pak mohou být spíše horší a já raději filmy, kde je to přesně naopak.

sc03

Film má skvělou atmosféru, ačkoliv je mu často obtížné porozumět. Možná ještě obtížnější, než porozumět tomuto článku, který vám opět záměrně nenabídne příliš konkrétního. Nepatrné přiblížení děje tu přeci jen máte a jeho převyprávění zcela jistě nečekáte. Zanedlouho vás v jiné rubrice čeká tzv. sebevražedná mise a tak jsem chtěl vytvořit jakési prosincové průřezové téma, neboli PPT! Soňák si navíc zaslouží, aby se o jeho díle psalo, ať už je povedené více nebo méně a také, ať už se o něm více nebo méně povedeně píše. Snad mi jednou dají cenu za více nebo méně povedená souvětí.

nazory

Tombac: Bizarní a zneklidňující film s bezútěšnou atmosférou občas prokládanou podmanivými rytmy skladeb dívčí skupiny Dessert (ta poslední je opravdu výborná). Sice jsem tušil, že to je skvělý film, ale takovouto nálož jsem nečekal. Sebevraždy, při kterých se protagonisté usmívají či se tváří jakoby nic, jsou skutečně fascinující a patřičně krvavé. Akorát musím filmu strhnout bodík za Genesis a jeho bandu. Ve filmu působí jako pěst na oko. Pointa mě také moc nenadchla. Jinak úžasné a šokující japonské dílo. 9/10

Mr.Apache: I když si to někteří myslí, nejedná se o další záležitost z řady „japan shock“ snímků. Ve skutečnosti jde o zcela nezávislé a vyjímečné dílo moderní japonské kinematografie. I tak samozřejmě patří k tomu druhů filmů, jaké se známým obvykle doporučují se slovy „něco takového jste ještě neviděli“. Snímek obsahuje prvky horroru, detektivky i muzikálu. Pohrává si s filosofií, surrealismem, sociální kritikou a v neposlední řadě i s divákem samotným. Avantgardista Shion Sono zvolil pro svůj prozatímní opus magnum značně šokující a naturalistickou formu, která kolem něj vytvořila aureolu těžko stravitelné bizarnosti.

Canakja: Zajímavej i originální film. Ty masový sebevraždy se člověku dostávají pod kůži, hlavně jejich způsob – rozjařená banda školaček napochoduje k metru a zvesela naskáče pod projíždějící vlak.. škoda, že jich je tak málo. Chvíli to dokonce vypadalo na vzpouru mladých proti upracovaný japonský společnosti.. ale nee. Autoři bohužel totálně zesr*li závěr. Pointa byla tak mizerná, tak nulová, tak špatná, že by bylo lepší, kdyby tam prostě žádná nebyla a film by byl jenom nasurovo o masakrech a potocích krve. Takže vypnout až se na scéně objeví teplej genesis.

sc04

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na