Reklama

Kingdom Come Deliverance

Dnes bych rád napsal pár slov o stroji času, který pro nás během šesti let sestrojilo české herní studio Warhorse, v jehož čele se hrdě tyčí Daniel Vávra. Asi nejzdařilejší Vávrův kousek z roku 2002 – první díl série Mafia – není třeba dlouze představovat. Jedná se totiž o jednu z nejúspěšnějších českých her v historii zábavního průmyslu. Nikdo se proto nemůže divit, že se vložila nemalá očekávání do jeho dalšího velkého projektu – Kingdom Come Deliverance.

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Bude tahle středověká RPG hra úspěšnější než Mafie nebo se ztratí ve stínu slibů a očekávání? Značné míry popularity se Kingdom Come Deliverance dostává ještě před samotným vydáním. Videa z vývoje hry, stejně jako alfa a beta verze naznačují, že půjde o mimořádný titul. A přesně měsíc po vydání hry si můžeme říci, že se Kingdom Come stává celosvětově úspěšnou značkou s více jak miliónem prodaných kopií. Jak ale hra uspěla v naší redakci? To se dozvíte právě teď!

Upozornit musím hned úvodem, že jsem hrál konzolovou verzi, konkrétně na platformě Xbox One. Bohužel. Pokud jste ještě neviděli 6. Herní deník, kde je o některých nedostatcích také řeč, rozhodně se podívejte sem. Čekají vás rovněž první dojmy mého redakčního kolegy Lukáše – Hráče 0, který své zkušenosti zároveň popsal na svém blogu. Za mě je hra na konzoli vysloveně utrpení a lituji, že ještě nemám upgrade svého PC. Patch 1.2.5 sice vyšel poměrně rychle, ale po jeho instalaci začala hra padat ve chvíli, kdy jsem si, po určitém odehraném čase (nestávalo se to ihned po spuštění hry), zobrazil přehled úkolů. Dalších pádů jsem se pravidelně dočkal během rychlého cestování.

Reklama

Vávra sice v rozhovorech tvrdil, že technické chyby se vždycky dají odstranit a mnohem horší by byla kritika samotného příběhu nebo herních mechanismů, ale já bych rozhodně špatnou technickou kvalitu Kingdom Come nezlehčoval! V kombinaci s nestandardním způsobem ukládání, o kterém bude řeč za chvilku, je nestabilita hry za hranicí mé trpělivosti a předpokládám, že nebudu sám. Nedivím se, když někdo odloží hraní až na dobu, kdy bude k dispozici více patchů a také mám pochopení pro vrácení hry jejím prodejcům.

Tahle frustrace z pádů a dalších nedostatků (např. vysoká četnost stejných obličejů postav), byla v mém případě překonána nadšením z nádherného zpracování české krajiny, díky kterému si opravdu připadáte jako doma! Pokud začnete hrát Kingdom Come s vědomím, že mapa (více či méně) věrohodně kopíruje reálnou předlohu a vy tak máte jedinečnou příležitost návratu do minulosti naší země, je zážitek ze hry velmi působivý! Kromě toho, na celém prostředí je zkrátka znát, že nejde o počítačem generované objekty, ale poctivou “ruční” práci.

Lesy, pole, louky, řeky, potoky a rybníky svým dokonalým zpracováním připomenou každému krajanovi, jakou krásou jsme obklopeni a že je naše vlast, ten nepatrný kout v srdci Evropy, místem, kde máme své kořeny, předky a kam patříme. Grafikům se skvěle podařilo přenést všechny prvky a rysy krajiny do virtuální podoby, která vás pohltí a třeba i dojme. A přestože se obličeje lidí ve hře nápadně opakují, máte pocit, že jsou to tváře skutečných českých obyvatel té doby. Tedy až na hlavní postavu hry Jindřicha, ten mi, bohužel, příliš český nepřipadá.

Příběh hry nás zavede do českých zemí roku 1403, kdy byl král Václav IV. v zajetí a jeho bratr Zikmund se pokusil převzít moč. Promiňte, moc. Děj, ve kterém se ujmete role kovářského syna Jindřicha, začíná ve Stříbrné Skalici zápletkou, která sice není příliš výrazná ani výjimečná, ale možná díky tomu působí daleko skutečnějším dojmem. A protože většina z vás už úvodní část patrně zná z oficiálního popisu hry, nedejbože z jejího hraní, neprozradím nic tajného, když řeknu, že Jindřich to na začátku své cesty nemá vůbec jednoduché. Ale tohle byste asi věděli i bez popisu, takže doplním, že zlí Kumáni vyčistili Skalici od tamních obyvatel a to včetně Jindřichových rodičů. Řečeno o něco méně drsněji, než to ve skutečnosti vypadalo!

Reklama

Inu, středověk – to nebyla žádná slast a když k tomu všemu ještě přijdete o vzácný meč, který váš otec zhotovil pro váženého pána – purkrabího Racka Kobylu ze Dvorce, nemáte k myšlenkám na pomstu rozhodně daleko! Zapomeňte však na řešení typu: vlítnu tam, všechno pobiju, meč si vezmu a před Rackem i Kobylou pukrle vystřihnu. Tohle by vám tak možná prošlo v jiné hře, ale Kingdom Come Deliverance je téměř simulátor středověku, takže na podobný styl vítězství ihned zapomeňte. Tady se bojuje opravdu těžce. Nebo alespoň na začátku!

To, co jsem totiž v prvních chvílích na hře nenáviděl, abych to v posledních chvílích skoro miloval, je soubojový systém. Ze všech možných zbraní a kombinací jsem si vybral dlouhý meč, doplněný samozřejmě lukem. Nic důmyslného v tom nehledejte – zkrátka mám meče mnohem radši než sekery, halapartny či palcáty. Nemůžu za to. Než se ale naučíte ohánět čímkoliv, co vám padne do ruky, bude to chtít především trpělivost a trénink a zase trénink a trpělivost. A to je moc dobře! Tak jako se v životě nic nenaučíme ze dne na den, zlepšujeme se i tady na základě praxe. Nemám rád hry, které začnou dávat smysl teprve tehdy, dokud si u nich nevysedíš hemeroidy. Drsná hra, drsné přirovnání! Přestože má soubojový systém zkraje drsnou obtížnost, není to zase až tak dlouhá trať, po které se běží na cestě za nadějnějšími vyhlídkami.

Boje vnímám jako působivé a dobrá zpráva pro všechny nešiky je, že se jim lze bez problémů vyhnout. Tedy až na ojedinělý případ, kdy je nezbytné jednu postavu vlastnoručně zabít. Tady bych nabídl skromnou radu – až se s tou osobou potkáte (nebudu spoilerovat a prozrazovat, kdo to je) a budete mít problém se s ní vypořádat sečnými zbraněmi, zkuste použít třeba luk. Najdete-li ve svém inventáři ještě nějaké průbojné šípy, je zde pravděpodobnost, že ze souboje vyváznete živí! Tedy alespoň mě se toho nezbedníka a chladnokrevníka nepodařilo mečem upižlat za nic na světě! A možná, že si na tuhle radu vzpomenete i za jiných okolností.

Co se zmíněného luku týče, je potřeba si ujasnit, že se v zájmu realističnosti během střelby nemůžete orientovat podle zaměřovače na svém monitoru a to jednoduše proto, že se záměrně nezobrazuje. Ze začátku jsem opět Vávru věšel na pomyslnou oprátku a rozhoupal ho ještě víc, než ve chvíli, kdy mi hra spadla poprvé po hodinovém hraní bez uložení! Nakonec jsem ale dospěl k závěru, že naučit se používat luk tak, abych trefil i to, na co mířím, je celkem logická výzva a to zejména s ohledem na celé pojetí hry. A tak jsem přestal brblat a občas se zúčastnil nějaké té lukostřelecké soutěže v okolí, lovil zajíce i divokou zvěř v lesích, navštívil střeleckého mistra, aby mi poskytl nový trénink a když jsem se potom odvážil trefit hnízdo na stromě (vedlejší drobná aktivita hry), měl jsem opravdu radost, že mi k tomu stačil jeden šíp!

Asi nejzajímavější a bezesporu také nejzábavnější lukostřeleckou aktivitou je střílení do špalků na vodě, které v Ledečku organizuje jakýsi Vacek. Posedává u řeky a když se s ním dáte do řeči, zjistíte, že se můžete žúčastnit turnaje a vyhrát či prohrát pár grošů – podle toho, jak úspěšní budete. Trefit musíte pohybující se špalky, které unáší proud řeky, takže svoji pozici stále měníte. Musím uznat, že tahle vedlejší mini hríčka se opravdu povedla a kdykoliv projíždím Ledečkem, zastavím se na jeden “cvičný” turnaj.

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 1 Průměr: 5]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Reklama

Pages: 1 2

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
1 Komentáře k vláknu
4 Odpovědi
0 Sledující
 
Nejaktivnější komentáře
Nejdiskutovanější
3 Napsali
NealkoMichal cOsmOsHráč 0 Nedávní komentující
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na
Hráč 0
Redaktor
Hráč 0

Skvělá recenze a že sem jich četl hoodně. Tahle mě bavila nejvíc! Sám se chystám na pokračování mého článku až hru dohraji. U mě je to tak, že si musím dávat pauzy, protože je to taková návyková záležitost a upřímně občas se tím i přejím. Nicméně po pauze se vždy velmi rád navrátím zpět.

Hráč 0
Redaktor
Hráč 0

Nebo opít?;-D

Nealko
Čtenář
Nealko

Není problém, tě to rád a dobře naučím! :))