Jiří Kulhánek: Divocí a zlí

Motto: Není důležité vyhrát, ale přežít. I když vyhrát je taky fajn. Obzvlášť, když vyhraju já. (Patejl). Jiří Kulhánek je v současné době považován za jednoho z nejlepších českých spisovatelů sci-fi. Že tomu tak skutečně je, jsem se přesvědčil i já, když mi VlaJí půjčil závěrečnou (čtvrtou) část ságy Divocí a zlí nazvanou Kříže. Brilantně tak zakončuje své dílo, ve kterém je hlavním hrdinou Patejl, později tedy Svatý Peytl, který v závěrečné bitvě mezi dobrem a zlem spojuje minulost s budoucností, aby vznikla přítomnost… Už z těchto slov můžete tušit, že se jedná o nevšední čtení a zážitek!

Nejsem zdaleka takovým příznivcem sci-fi literatury jako například VlaJí nebo RoH, ale Divocí a zlí jakoby obsahovali hned několik žánrů zároveň. Nejenže tu najdete upíry a jiná podivná stvoření, magii a kouzla všeho druhu připomínající trochu fantasy, ale děj samotný je zasazen do neurčitých časových období, což působí až nečekaně tajemně a záhadou jsou rovněž tzv. pravděpodobnostní pole, kterým se tok času setkává ve všech možných i nemožných souvislostech a to nemluvím o Oponě nebo dokonce Kryptě, kde sídlil Zářící Spasitel…

Opravdu bych nečekal, že mě něco takového zaujme… A vidíte: zaujalo, i přes to, že jsem přečetl jako první díl úplně poslední (doufaje, že by Ježíšek mohl dovalit ty předchozí! Nedovalil!)

Přiznám se, že si nedokážu představit, jak by se tento příběh filmoval! Nemám na mysli jen množství krve, která se na Vás od prvního okamžiku valí tak hutně, že by snad obálka knihy mohla varovat slabší jedince, aby se do čtení raději nepouštěli, ale především mluvím o postavách a nejrůznějších soubojích a akcích, které jsou vylíčeny opravdu detailně, přitom působivě a čtivě…

“…Přelétl jsem na jiné místo a mezi kostmi, kterých tady nebyly takové stohy a které byly jen a jen protivnické, jsem objevil rozdrolené zbytky betonových pevnůstek. Zohýbané a korozí ohlodané hlavně se skláněly k zemi a vítr jimi prosíval písek. Tady mezi lebkami a pětikloubými hnáty prorůstala tráva – na krví prosáklé zemi se jí nedařilo nijak lépe než dříve a všude se točily drobné víry sněhu. Tentokrát byl ještě bělejší, protože písek ztmavl, jako by zrezivěl.

V zátylku jsem ucítil známé trnutí a otočil se. Dnes to nebyl černý vůz a dnes pláň nekončila spojnicí šerého nebe a stínů. V dálce, přesně proti Oponě se táhlo… se tyčilo… tkvělo… Vypadalo to jako zubatá radlice buldozeru křížená se středověkým hradem – jen to bylo asi dvacet kilometrů široké a tři vysoké…

Na žádné z planet, které jsem kdy navštívil, jsem neviděl nic takového, tak nekonečného. Mozek se vzpíral přijmout, že je to dílo lidí a ne přírody; vnímání takových proporcí v takových vztazích člověku prostě není dáno. Jak si mé oči gigantickou stavbu přitahovaly, detaily už byly přijatelnější. Zdánlivě jednolitý povrch se drolil na bašty a palisády, kulometná hnízda, daleko předsunuté dělové věže, automatické raketomety, kryté mosty, pozorovací stanoviště… Všechno bylo opotřebované bojem a věkem. Černý kámen byl ohořelý, natavený, místy rozbrázděný krátery – ty největší byly kdysi dávno pečlivě opravené…”

Často mě při četbě (a věřte, že četbě “jedním dechem”) napadlo, kdo to ten Jiří Kulhánek vlastně je?! To musí být zaručeně nějaký veterán z války ve Vietnamu nebo šílenec lačnící po krvi, který své choutky realizuje právě psaním… A tak jsem se pídil po Internetu, abych se dozvěděl něco skutečného a konkrétního! Jenomže o tomto autorovi jako by nikdo nechtěl z neznámých důvodů ani psát! Některé weby jsou teprve rozpracované, jiné naopak zrušeny a dalším buď chybí grafika, nebo odkazují na neexistující adresy… Pro nedostatek informací jsem se tudíž rozhodoval, zda-li tento článek vůbec psát nebo ne… To by nebylo dostatečně “prasklé”, aby chyběla spisovatelova charakteristika či popis! Něco málo jsem tedy vyštrachal z příručky “Kdo je kdo v české a slovenské sci-fi”…

Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu (1995), Cesta krve (1996), … Jeho romány jsou u nás velice oblíbené. Patří mezi knihy, které jsou nabité akcí a krví. Mezi autorovi oblíbené spisovatele patří bratři Strugačtí, S. King, R. A. H., J. R. R. Tolkien, A. Sapkowski, L. Souček, L. Klíma, E. Hauserová, Fr. Novotný, J. W. P., J. Velinský, O. Neff a rád čte časopis CREW.

V roce 1991 se účastnil Parconu a byl nominován v kategorii krátká povídka (Do rachoty zvesela)
1993 získal třetí místo v kategorii román (Reportáž psaná na svěrací kazajce)
1994 první místo v kat. povídka (Šoulačka)
Cena Akademie 1996 za nejlepší český román Cesta krve – Dobrák,
Cesta krve – Cynik, 99 Divocí a zlí.
Cena Akademie 1997 Nejlepší domácí kniha Cynik

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 1 Průměr: 3]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na