Hry jako umělecké dílo

Je herní průmysl výhradně určený pouze dětské cílové skupině (nebo řekněme 18 minus)? Je vůbec pc hra smysluplným druhem zábavy nebo jen bezduchou ztrátou času? Měl by se dospělý člověk stydět za to, že ho oslovila nějaká hra a že ji věnuje část svého volna? Dnes bych vám rád přiblížil, jak tuto oblast virtuální zábavy vnímám já.

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Nejprve musím upozornit na skutečnost, že zásadní význam přikládám rčení: „Všeho moc škodí“ a podle toho se snažím v životě také řídit. Netvrdím, že se mi to vždycky daří, zejména u dobrého vína nebo právě úžasné video hry. Ale nikdy se nepřestanu snažit v těchto a dalších věcech, kde mám sklon nekontrolovat čas ani množství, záměrně omezovat a to nejen kvůli svému zdraví, ale také kvůli mému okolí. Nechme teď „jakostní odrůdové“ stranou a pojďme se podívat na počítačové hry.

Herním světem jsem začal být fascinován již velmi brzy a vzpomínám si, jak jsem se v osmi nebo devíti letech ocitl o prázdninách u táty v práci, abych si vyzkoušel hopsání ve 2D „plošinovkách“. Moji první hrou, u které jsem dokázal prosedět celou tátovu pracovní dobu, byla DuckTales: The Quest for Gold. To, že se postavička na obrazovce dokázala pohybovat podle toho, jaké klávesy jsem na klávesnici mačkal, byl pro mě mimořádný zážitek! Pokud to situace u táty v zaměstnání dovolovala (byla volná kancelář s PC), rád jsem si přivstal a většinou o víkendu odjel „pařit“. PC jsme doma ještě neměli.

Už tehdy mě dokázal ten barevný svět za monitorem vtáhnout do sebe a mimo realitu tak moc, že jsem neměl představu o čase a prostoru. Jen jsem postupoval o další level dál a dál. Z té doby si ještě vybavím např. Flashback, který jsem si během psaní tohoto článku spustil, v rámci nostalgie, v DosBoxu. Mimochodem, pokud byste si i vy rádi zavzpomínali, doporučuji navštívit tento web , kde najdete spoustu dalších starých klenotů (Teenagent, Goblins, Golden Axe, Dune apod.).

Jakmile jsem měl možnost objevit kouzlo prvních strategických her (Warlords, UFO: Enemy Unknown, Wacraft), byl jsem přesvědčený, že bez počítače, na kterém se dají rozběhnout, se zkrátka nemohu obejít! Zároveň jsem začínal chápat, že některé tituly jsou, díky své propracovanosti a hratelnosti, zcela výjimečné. A když jsem se seznámil se žánrem RPG (Role Playing Game), bylo mi už nad slunce jasné, že počítačová hra může mít přinejmenším stejnou hodnotu jako kvalitní film nebo kniha. Díky tomu, že nabízí možnost ovlivnit (do určité míry) daný příběh a být jeho aktivní, i když jen virtuální, součástí, má dokonce hodnotu přidanou – interaktivitu s prostředím.

Hra je tedy ve své podstatě interaktivní film a pokud je skutečně dobře zvládnutá, zážitek z hraní může do značné míry převyšovat zážitek ze sledování filmu v kině či televizi. „Skutečně dobře zvládnutá“ bych rád vysvětlil konkrétně, protože si myslím, že většina lidí, kteří nikdy žádnou hru nehráli, by nemusela tušit, co pro mě takové spojení znamená. Navíc bych velmi nerad, aby si někdo pod tímto označením představil bezduché střílečky či různé sportovní simulátory, ačkoliv tahle skupina má také své neoddiskutovatelné místo na herním trhu.

Hry, které považuji za druh umění, v sobě rovnocenně spojují hned několik uměleckých disciplín a to na vysoké úrovni. Jedná se o literaturu (hra má kvalitní příběh nebo její předlohou je např. jnějaké vydané literární dílo), hudbu (stejně jako u filmu je i zde hudba srdce příběhu a každé scény), výtvarné umění (jedinečná a nezapomenutelná grafika herního prostředí se snoubí s detaily interaktivních prvků či samotné postavy) a k tomu všemu ještě musíme přidat stránku technickou – jak je hra naprogramována (jak funguje umělá inteligence a její reakce na jednání hráče). Dát dohromady všechny tyto aspekty tak, aby výsledek nejen že nenudil, ale vyloženě zaujal a vtáhl do děje, je naprosto unikátní!

A právě proto považuji některé hry za umělecká díla, ačkoliv stále, jakoby nedoceněná a vnímaná rezervovaně nebo s příliš velkým odstupem. Přitom existují hry, které by v mnoha ohledech strčily do kapsy nejeden oscarový film a jejich hrací doba se pohybuje v desítkách, až stovkách hodin. Celovečerní snímek máte odbytý, v lepším případě, za dvě hodiny. S dobrou hrou můžete strávit i několik dnů a často vás nepustí ani po dohrání hlavního příběhu.

Hry, v jejichž nitru najdete skvělý hudební doprovod, originální prostředí a působivý děj, obvykle mívají také postavy se specifickým charakterem a to díky kvalitnímu dabingu. Už to není jen barevný svět s postavičkou, která se dokáže pohybovat podle stisknutých kláves. Je to svět, který má svůj vlastní život, svoji povahu a který není jednoduché vytvořit tak, aby nepůsobil sterilně či nepřirozeně. Hry, v jejichž nitru pulsuje duch a fantasie jejich autorů, dávají příležitost jinému druhu zážitku, než na který jsme z filmového plátna zvyklí.

Závěrem bych rád zmínil, které tituly považuji, v kategorii “umělecké dílo,” za opravdu nejzajímavější. Začnu fantasy sérií The Elder Scrolls, která je mimořádná ve svých detailech. Klade velký důraz na autentičnost světa – místa a postavy zde mají svoji kulturu, historii, mytologii nebo písmo. Přiznám se, že jsem úplně první díly nehrál a mohu tedy vzpomínat až od toho třetího – Morrowindu (2002). O hudbu se ve všech dílech stará americký skladatel Jeremy Soule a o tom, jak velký je umělecký přesah ze hry do reálného světa, se můžete přesvědčit v následující skladbě z pátého dílu The Elder Scrolls: Skyrim, v podání Švédského Rozhlasového Orchestru a Sabiny Zweiacker:

Další hrou, kterou musím zmínit, je sci-fi série Mass Effect. Obsahuje nezapomenutelný příběh, který se mění v důsledku toho, jaká rozhodnutí za svoji postavu děláte. Byla to první hra, ve které jsem si připadal, že měním její děj a nechal jsem se pohltit iluzí, že jsem to já, kdo ovlivňuje průběh dalších událostí. Pokud se vývojářům povede vyvolat až takhle silný dojem, je to fascinující zážitek a skvělá práce celého herního studia.

Česká Mafia, tedy první a jediný opravdový díl této značky, byl rovněž nezapomenutelný a tuzemská herní komunita může být hrdá na dabing Marka Vašuta v hlavní roli. Co se příběhu týče, stejně dokonale jsem byl vtažen do zápletky v Red Dead Redemption (naše recenze zde), kterou mám, vedle Grand Theft Auto 4 a 5, v žebříčku těch nejpovedenějších her všech dob! 

Každá nová umělecká forma si musí vydobýt své uznání a nejinak tomu bylo svého času např. u filmu. Digitální hra je z dlouhodobého hlediska stále novým médiem, které však nabývá na popularitě a pozornosti nejen u mladších majitelů PC či herních konzolí. Herní průmysl začíná být vnímán velmi vážně. Vždyť vývoj počítačových her a počítačová grafika je dokonce oborem např. Matematicko-fyzikální fakulty – jak na Univerzitě Karlově, tak na Masarykově univerzitě v Brně. Přednášky zahrnují témata jako třeba: Počítačové hry v kontextu psychologie, Digitální hry – analýza a design, Počítačové hry jako nové médium apod. 

[yop_poll id=”10″]

Zdroj: vlastní Foto: YouTube, Abandonwaredos

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
1 Komentáře k vláknu
1 Odpovědi
0 Sledující
 
Nejaktivnější komentáře
Nejdiskutovanější
2 Napsali
Michal cOsmOsHráč 0 Nedávní komentující
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na
Hráč 0
Redaktor
Hráč 0

Výborný článek, mám rád filozofické rozbory herních děl a upřímně věřím, že se jedná o obor obsahující velkou část umění!