Hitman 4: Blood money

Právě jsem dohrál čtvrté pokračování ságy o nájemném vrahovi agentovi 47 tentokrát pojmenovanou Blood Money a rád bych se s vámi, čtenáři naší Prasklé mouchy, podělil o své zážitky. Intro začíná pochmurně, hřbitovem a pohřbem, po chvíli zjistíte, že vlastním pohřbem…

Nic pozitivního na začátek, ale poté se začne rozvíjet příběh s velmi zajímavým koncem, který nikdo z nás nečeká, ale když se nepodíváte do návodu a zkusíte přijít na řešení sami, budete velmi překvapeni! Já jen podotknu, že kombinací dvou kláves se dostanete dál než do rakve. Víc neprozradím.

Co se týče misí, je jich 13 a jsou opět velmi rozmanité, podíváme se například do Paříže, Las Vegas, na Mississippi (či jak se to píše J ) a dokonce i do Bílého domu. Sice nevím nakolik je autentický, ale kdo by nechtěl zabít vice prezidenta Spojených států. Mise jsou prokládány příběhem a také výstřižky z novin, které komentují vaše počínání. Palcové titulky hlásají, kdo a jak byl zabit, vše dle toho, jak danou osobu sprovodíte ze světa.

Řešení úkolů je možné několika způsoby, já se vydal cestou Silverballers s tlumičem, ale kolega, který dohrál Hitmana chvíli po mně ve hře udělal jediný výstřel. Vše ostatní řešil tichým zabitím ze zálohy pomocí škrtící struny. Když už jsme u zbraní, ty se časem dají upravovat přidáním tlumiče, lepšího střeliva nebo třeba laserového zaměřovače. Tyto vylepšení samozřejmě nejsou zadarmo, ale za tvrdě vydělané peníze, které dostaneme za úspěšné ukončení mise.

A to je někdy hodně zapeklité, s jednou misí se třeba trápíte 3 hodiny a až pak vám dojde, no jo, dyť to jde udělat tak jednoduše. Občas se hra zvrhne v save – load kolotoč, protože inteligence protivníků je opravdu vysoká a chce to hodně přemýšlet než někoho zabijete. Zda vás při tom někdo nevidí, zda si někdo nevšimne skvrny na podlaze, nebo náhodou nenajde mrtvolu.

Novým prvkem ve hře je takzvaná “notoriety”, čím více kamer vás zachytí, čím více svědků vás vidí a nepřátelé v dalších misích jsou ostražitější, protože vás znají z novin, z vyprávění nebo z televize. Hodně zajímavé zpestření.

Grafika je na úrovni, některé lokace jsou tak nádherné, že jsem jen stál a kochal se pohledem, i když přiznávám, že to byla občas chyba, protože po mně nepřátelé začali po čase střílet. Přece jenom člověk s ostřelovací puškou uprostřed Las Vegas asi není nenápadný. Vše je dobře naprogramováno a na AGP Radeonu X1600 jede vše v plných detailech s HDR i anti-aliasingem bez nejmenšího zaškobrtnutí v rozlišení 1024×768. Zvuk za grafikou nijak nepokulhává, podle zvuku lze rozeznat, jakými zbraněmi po vás nepřátelé střílí, zvuky okolí jsou také velmi dobře udělány, lidé nejsou jen mlčící postavy, ale mezi sebou komunikují. A hudba, hudba je od stejného autora (Jesper Kyd), jako v předchozích dílech, jak jinak, je vynikající.

Co říci závěrem? Třetí díl mě trochu zklamal, ale čtvrtý napravil reputaci a tuhle hru jsem si opravdu užil. A už se nemůžu dočkat dalšího!

The following two tabs change content below.
Petr Pribina

Petr Pribina

Narodil se v březnu 1980 v Ostravě. Je to velký fanda značky Alfa Romeo a sám je hrd a pyšen na svůj vůz nesoucí toto jméno. Kromě automobilizmu se nechává přitahovat rovněž výpočetní technikou a PC hrami. Stal se prvním externím spolupracovníkem časopisu.
Petr Pribina

Poslední od: Petr Pribina (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na