Historie Prasklé mouchy

NĚCO PRASKLO ROKU 1998

První myšlenka na vytvoření internetového časopisu, se v mé šišaté hlavě zrodila již v roce 1998, přestože oficiálně uvádíme vznik časopisu rokem 1999. Ano, napraskl jsem mouchu novinami o monitor a tak se první webová stránka, hostovaná na mém profilu v diskuzním serveru Mageo, začala světu hlásit právě tímto slovním spojením: Prasklá moucha.

Pro stažení MP3 se nejprve přihlašte.

Myslím, že už tehdy se ozývalo nechápavé mumlání nesmělých uživatelů internetu, kteří mnoho možností, při výběru nezávislého internetového čtení ála blog, neměli. 

WEBHOSTING V ROCE 1999

Teprve v roce 1999 se Prasklá moucha vymanila ze spárů Magea a využila nový webhosting zdarma od společnosti Seznam – Sweb.cz! Tehdy se velikost poskytovaného prostoru na serveru Swebu počítala v několika MB. To však byla, po předchozí zkušenosti, učiněná revoluce! Už bylo možné dávat do článků také více obrázků. Vzpomínám si, jak jsem tehdy dokonce jezdil do obchodu, kde za peníze skenovali donesené podklady. Skener jsme doma ještě dlouho neměli. 


A redakce se pomalu otevřela všem kamarádům z mého okolí. Psát něco sám? Nuda! Kdo nepraská se mnou, praská proti mně.  Jako první začala praskat moje spolužačka a kamarádka z pedagogického lycea, Bára. Napsala sice jen dva články, ale řadu let působila jako psychická podpora pro ostatní redaktory, kteří měli z jediné ženské v týmu, vyloženě dobrý pocit! Snažil jsem se motivovat některé kamarády, aby sdíleli své zážitky z hraní her nebo sledování filmů, právě na stránkách Prasklé mouchy.

Jedni z prvních, kteří mé volání o redakční pomoc vyslyšeli, byl Vladimír Vlají, Jar Barbar a Honza Freedom. VlaJí pařil hry, Barbar zkoumal vesmír a Honza měl zajímavou zálibu – pořizování rozhovorů se známými osobnostmi, navštíví-li náš kraj. Když si našich aktivit všiml další kamarád – Bobeš, chtěl také něco přidat. A tak se rovněž ocitl v redakci Prasklé mouchy, jejíž stránky obohatil o několik herních článků. 


WEBZDARMA A HTML

Když se objevil bezplatný hosting Webzdarma.cz, stránky časopisu zamířily právě tam. Velikost prostoru pro všechny soubory spojené s webem byla, tuším, 50 MB. Ještě dodnes funguje (s aktuálním přesměrováním) doména praskla-moucha.wz.cz ! Formát časopisu byl však stále v nepraktickém HTML kódování, bez využití redakčního systému. Když jsem v roce 2004 konečně přemýšlel o zakoupení samostatné doménové adresy, ještě jsem patlal stránky pomocí programu FrontPage, ačkoliv už jsem tehdy měl jisté povědomí o skvělých vlastnostech “user-friendly” systému phpRS. 

V té době už měla Prasklá moucha prvního externího spolupracovníka. Byl jím Petr alias Pribina. Spojit se s ním byla opravdu dřina. Ne, chtěl jsem jen vynucený rým. Ani nevím, jak jsme se tehdy vzájemně našli. Možná díky nějaké diskuzi o hrách, protože já odjakživa taky pařil RPG i střílečky a Pribina dělal v Ostravě podobné věcičky. Tehdy mi Petr doporučil společnost Pipni, u které měl své osobní stránky. A tak jsme okolo roku 2004 učinili další pokrok – vlastní adresu: praskla-moucha.net! 

HODNOCENÍ V COMPUTERU

V té době měl tištěný časopis o PC a internetu Computer webovou rubriku “Vyšvědčení”. Neměl jsem tam posílat tip na Prasklou mouchu, když ještě létala v HTML. Ale stalo se. Ještě neuvěřitelnější bylo, že náš tip prošel a tak jsme se dočkali příslušného hodnocení. Jak o nás autor Jiří Matoušek v sedmnáctém čísle Computeru psal?Jeden z prvních českých internetových deníků je značně svérázný.” Cituji dále:

Nápad – V roce 1998, kdy se ještě na internetu slovo “blog” neskloňovalo ve všech pádech, začalo několik amatérských autorů zveřejňovat své osobní zápisky na společné doméně. Jde o netradiční zpravodajské stránky s roztříštěnými informacemi ze světa filmu, techniky, počítačových her, cestování atd. Většina výpovědí je značně osobního charakteru. 

Obsah – Stránky mají podobu známou z internetových médií: na titulní stránce a na stránkách jednotlivých tematických sekcí najdete anotace článků s nadpisem a doplňkovým obrázkem. Ty pak odkazují na samostatné články. Navigace je možná podle rubrik, nebo autora. Fulltextové vyhledávání chybí.

Zpracování – Je zajímavé, že web tohoto typu je stále celý zpracován formou statických stránek. Jeho aktualizace a údržba odkazů je tak poměrně náročnější, než kdyby byl použit nějaký jednoduchý redakční systém. V kódu najdete tabulkové rozvržení. Vzhled je nastaven dnes již nedoporučovanými značkami font, kaskádové styly nejsou využity. Grafické provedení hlavičky webu je velmi podivné a nesourodé. Barevné ladění článků je příjemné, vložené obrázky vhodně oživují textový obsah. 


Takhle přesně to tehdy znělo a já přiznávám, že jsem z toho měl, na jednu stranu – radost, na druhou stranu bylo zřejmé, co musíme změnit! Již zmiňovaný redakční systém phpRS byla nejlepší příležitost, jak časopis předělat do “dynamické” podoby. A tak jsem vzal krumpáč a předělával, dokud to celé nevypadalo jinak. 

Zároveň jsem začal (pouze u některých příspěvků) realizovat myšlenku o tom, že by měl být moderní internetový časopis zároveň také multimediální, jak mu to jen jeho možnosti dovolují. Představa o tom, že by mohl mít každý článek svoji audio přílohu, tedy začala již před mnoha lety. Jak se ostatně můžete přesvědčit z následujících obrázků:


Záměr – mít u článků také audio přílohy tedy není v Prasklé mouše zdaleka nový! Jen se ho daří realizovat až v poslední době. Možná se časem dopracujeme k tomu, že budou ozvučeny všechny články! Makáme na tom! Také autorská čtení směle probíhají. 

Během existence časopisu se bohužel redakce dočkala řady změn. Osobní či pracovní důvody byly příčinou toho, že odešla Bára a také Bobeš, Honza Freedom, Pribina, ale také ti, kteří zde působili jen na malou chvíli: Lůca. Yen Paar Slof, No Nick, Jar Barbar nebo třeba Jiří Karnaugh. Všem patří i na tomto místě veliký dík, protože část jejich osobnosti zůstala na našem webu zvěčněna v podobě jejich tvorby. A to je přeci to nejdůležitější! Necháváme na těchto stránkách části sebe samých. 

Prasklá moucha je nezávislý internetový časopis, který přežil od roku 1999 až do těchto dnů. A to je, alespoň pro mě, velká motivace, abychom dál psali o tom, co nás zajímá a kde cítíme potřebu se vyjádřit. 

Autor: Michal c0sm0s Foto: vlastní