Cosmos vypravuje – srpen 2018

Máma má takovej klobouk s dírama. Rozhodl jsem se, že tuhle zvláštní módní dekoraci trochu vylepším. Teď už klobouk vypadá mnohem líp a budí zdání, že se po mámě často střílelo ostrejma. Rozhodl jsem se, že tohle vypravování nebude ničím výjimečné, ale že si úvodem jen trochu zafantazíruju. A taky že nebudu psát tolik spisovně, aby si užili i ti z vás, kterým už můj zajetý styl začínal smrdět. Zkuste si teď přivonět k srpnovému editorialu, který měl vyjít už v pátek 31. srpna, ale děje se tak až dnes – 6. září! Slyším, že se alespoň někteří z vás ptají: “A próóóóč?” Copak to není jasný? Dělal jsem na tom klobouku!

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Když bych však měl dát všechny klobouky stranou a přiznat barvu, natíral jsem plot. Ne, ani tohle není pravda, jen ta “barva” mě svedla a udělala ze mě pracovitějšího, než ve skutečnosti jsem. Ne, že bych byl vyloženě línej lempl, ale nikdy mi nehrozilo, že bych se jakoukoliv činností přetrhl. Myslím, že by takové přetržení hodně bolelo, tak jsem se raději šetřil. Ale natírat umím, to zase jo! Nedávno jsem to natřel tátovi v šachách. Já vím, jsem na tohle přehnané vtipálkovství taky alergický. Vlastně alergickej! Dneska neplatím za literárního slušňáka, takže bych se toho měl laskavě držet. Ještě vás to baví číst? Tak to klobouk dolů!

V poslední době mě nebavilo vůbec nic. Vážně nic! Přemýšlel jsem o svých osobních dějinách, neboť jsem se přestal orientovat ve stavu současném a kdysi mi někdo radil, abych se v takovém případě pustil do nepatrné sebereflexe a následně trýznivých bilancí. Tuhle radu vnímám jako čirou zlomyslnost. Nic z toho totiž nepomáhá a já už neměl sílu ani na Prasklou mouchu, které jsem v poslední době věnoval celkem hodně času. A tak si čas od času musím říct: “Dost!” Jakmile bych se začal nutit i do našeho časopisu a způsobil násilnou aktualizaci, byl by to Mordor! Příspěvky zde publikujeme s radostí a zájmem o konkrétní téma, nikoliv z nutnosti či povinnosti o čemkoliv psát! A přestože je Prasklá moucha z velké části moje vlastní hřiště, věřím, že ostatní kamarádi, kteří se po něm občas také proběhnou, by mi dali za pravdu.

Takže nám teď koncem srpna a začátkem září přestalo fungovat rádio Moucha FM a jeho každodenní příspěvky. A ze stejného důvodu jsem vynechal také živá herní vysílání. Škoda, že jsem nemohl na chvilku vynechat i svůj život, protože bych uvítal – absolutní prázdnotu. Zatoužil jsem po nebytí tak moc, že nepití se jevilo jako naprosto vyloučená věc. A kdo si někdy poslechl Tajný deník redaktora, tak ví, kam tím mířím. Vlastně je to asi zřejmé už teď, ale v deníku se vykecávám mnohem víc.

Příprava živých herních vysílání přitom nebyla vůbec jednoduchá, protože jsem musel vybírat z nabídky titulů, které mám na konzoli zakoupené a zároveň by mohly zaujmout případného diváka. A tohle všechno pak opatřit snadno zapamatovatelným programem, fungujícím na pravidelné rotaci: pondělí – online či MMO hry, středa – série Assassins Creed a čtvrtek – RPG hry. Začátek vždy ve 20:20 a konec ve 22:22. Vzhledem k tomu, že vysílám přes aplikaci Mixer, kterou preferuje Xbox One, musím záznam následně stáhnout do PC a pak nahrát na YouTube, abychom měli alespoň nějaký archiv. Až bude lepší PC, tahle šílená komplikace odpadne a na YouTube budeme streamovat rovnou.

Živé vysílání ovšem nechci omezit jen na “herní svět”! S Fandou Asserem už delší čas plánujeme bezkonkurenční tók pšouk, kam se budete moci také dovolat a zapojit do živého cirkusu. A kdo nevolá, bude moci alespoň chatovat. Živé přenosy by se mohly v budoucnu stát nedílnou součástí Prasklé mouchy. Stejně jako připravovaná stránka Moucha TV, kde by divák našel přehledný video archiv, aby se nemusel přehrabovat seznamem videí na YouTube.

Závěrem srpnového editorialu ještě jedna osobní poznámka. Umřel Emil. Kluk o pár let starší než já, o pár ulic dál než já, o pár stejných i rozdílných názorů. Než já. Nechci “než”, protože nic takového není. Kluk, kterého jsem znal a často potkával. Často se ho na nejrůznější kraviny vyptával, protože měl v hlavě větší pořádek, než mám já. Takže vlastně je: “než”! Šel jsem si na hřbitov k jeho pomníčku připomenout, kde končí celé to naše slavné tažení. Tažení za lepším zaměstnáním, lepšími platy, vztahy, lepším odhodláním… Tažení za vlastním sebe přijímáním. Zapálil jsem svíčku a v duchu Emilovi poděkoval za to, že jsem ho znal. Asi bych se měl ještě jednou pustit do nepatrné sebereflexe a následně trýznivých bilancí. Život je totiž plný nejrůznějších seancí!

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na