Cosmos vypravuje – leden 2019

Vstoupili jsme do nového roku 2019, který pro náš časopis znamená jeden velký milník. Neoficiálně vznikla Prasklá moucha již v roce 1998, ale za plnohodnotný start považujeme až rok následující. Všechny články byly v HTML kódování a vzhled využíval “iframy”. Aktualizace webu mi však pokaždé dělala potěšení. Tvořit a uspořádávat jednotlivé příspěvky pro mě bylo takové malé internetové dobrodružství a rozhodně jsem si nedokázal představit, že bude ještě za dvacet let existovat. A přesto existuje.

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Byly tu samozřejmě nejrůznější pauzy, ale často šlo pouze o několik měsíců stagnace v důsledku mého rozhodnutí zkusit něco úplně jiného. Vždycky mi však dříve či později došlo, že bych neměl své první “internetové dítě” opouštět. Který rodič by něco takového udělal? Nestál bych jako táta za nic a proto jsem se Prasklé mouchy nemohl vzdát. Vytvářet blog a říkat tomu honosně “časopis” jenom proto, že jsem přesvědčil několik kamarádů z okolí, aby se stali součástí tak zvané redakce, působí patrně směšně, ale přesto jsem trval na své iluzi, která ve své podstatě neskončila.

Občas jsem zaslechl otázku, proč to vlastně pořad dělám, když články už z velké části zůstaly jen na mě? Proč jsem nepřestal prezentovat Prasklou mouchu jako časopis a nezměnil to na svůj osobní blog? Možná by to pak na řadu návštěvníků a čtenářů nepůsobilo tak úsměvnĕ až trapně. Z jakého důvodu si neustále “hrát” na časopis? Pokusím se odpovědět co nejvíce upřímně.

Tohle moje internetové dítě totiž během svého života zažilo už celou řadu mimořádných setkání, ze kterých vzniklo mnoho článků. Jsem vděčný za společnost každého kamaráda, který si chtěl vyzkoušet roli “redaktora” a zároveň mi pomoci rozšířit autorský obsah Prasklé mouchy o jiný pohled na jakoukoliv problematiku, než byl ten můj. Cílem tedy nikdy nebyl profesionální časopis, přestože svoji “redaktorskou” činnost se neustále snažím zlepšovat, abych neodradil příliš mnoho čtenářů.

Jsem opravdu vděčný za to, že se v imaginární redakci vždycky objevil někdo, kdo přinesl něco ze sebe samého; něco pokaždé jedinečného. A ještě více musím poděkovat za ochotu sdílet příspěvek výhradně na našich stránkách, přestože už v době prvních spolupracovníků vznikaly autorské blogy. Ačkoliv mě se více líbí označení: osobní stránky, než slovo blog. Koneckonců tehdy se tak blogům skutečně říkalo.

Jsem rád, že tu Honza Freedom zanechal spoustu skvělých rozhovorů, Petr Pribina otisk své poezie i herních zážitků, Lůca své povídky nebo Jaroslav svá pozoruhodná zamyšlení. Stejně tak si vážím toho, že se ještě Vladimír VlaJí, čas od času, podělí o své dojmy z něčeho zajímavého nebo účinkuje ve videu a že Fanda Asser na našich stránkách také průběžně vystrkuje růžky! Do Prasklé mouchy přijal před pár lety pozvání také můj bývalý student, který se nadchl pro fotografování a já chtěl jeho tvorbu ukázat také vám, protože jinak byste ji ani nemuseli najít. A to by určitě byla škoda, protože Burgi se opravdu snaží a jeho fotky za pozornost rozhodně stojí.

Lukáš alias Hráč 0 byl velkým překvapením, protože si Prasklou mouchu našel sám a spolupráce na sebe nenechala dlouho čekat. Jeho recenze patří ke zlatému fondu našeho časopisu a přestože se odmlčel na dobu neurčitou, pravidelně obsah webu sleduje a přispívá alespoň v komentářích. A ve svém výčtu bych neměl zapomenout ani na Jardu alias Dj Siestu, který rád tvoří audio nahrávky a připravuje pořad Siesta na radiu Moucha FM. I toto setkání časopis obohatilo o něco nového, i když nejsem třeba tak velkým fanouškem folku, jako Jaroslav.

Věřím, že všechna setkání měla a mají smysl a teď mám na mysli i ta, která ještě nepřinesla žádné konkrétní ovoce. Redaktorku Myš si necháváme jako překvapení, bez kterého bychom byli o jedinou ženu v našem prasklém uskupení chudší; a to si jistě nikdo nepřeje. Ale její přítomnost je stále vítána a především, v příslušné rubrice, budí dojem, že se ženských ani trochu nebojíme a už vůbec nestraníme! A to je, v dnešní době plné genderových nesrovnalostí a spolků pro ochranu nejrůznějších práv, to nejdůležitější!

Dvacet let už je přeci jen dospělý věk, takže Prasklá moucha už není dítě, přestože se někdy dětinsky chovat může. Doufám, že časopis od svého vzniku také povyrostl a nepřestane být nevšedním čtením o všedním i nevšedním dění ani v příštích dvaceti letech. Upustil jsem od mnoha jiných nápadů a projektů, ale k tomuto časopisu jsem se pokaždé vrátil. Teď už mám delší dobu jistotu v tom, že jsem definitivně zůstal, ať už se budu souběžně věnovat čemukoliv jinému. Přál bych si, abyste zůstali také, ať už tyto stránky navštěvujete dlouhodobě nebo jste tu teprve chvilku.

S tímto dvacetiletým výročím bychom rádi přinesli nějaké zásadnější změny. Přidali jsme proto nově upravenou stránku MouchaTV a především změnili logo u nových videí, kterým se budeme věnovat více. Už začátkem února se vrhneme s VlaJím na nový pořad, ve kterém si zahrajeme vybrané konzolové hry na rozdělené obrazovce. Chystám se dokončit sedmý Herní deník a připravuji premiérový díl Deníku redaktora. Další, o něco náročnější i zajímavější změny, postupně objevíte sami. Alespoň ti z vás, kteří sem občas zavítáte.

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na