Cosmos vypravuje – leden 2017

Zpomalil jsem. Je to takové období Louise Armstronga a jeho úžasných hitů, se kterými jsem konečně ještě pomalejší. Konečně! Byl jsem tak dlouho v hektickém a bláznivém rytmu všech činností, které bylo potřeba vykonat, až jsem se přistihl, že nedokážu zastavit. Jen občas jsem zkoušel přibrzdit, ale setrvačností jsem se stejně kutálel nezadržitelně vpřed. Jakoby se celé mé tělo uvnitř tou rychlostí nebezpečně chvělo, jakoby se uvnitř mě samotného tisíce čertů rojilo!

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Chodil jsem – rychle. Vařil jsem kafe – rychle. Jedl jsem – rychle. Kálel jsem – rychle. Telefonoval jsem – rychle. Psal emaily – rychle. Četl jsem – rychle. Přemýšlel jsem – rychle. Jen v autě jsem to raději moc nepřeháněl a jezdil – snad trochu neobvykle. Pálil jsem svíčky – rychle. Modlil se – rychle. Těšil se – rychle. Litoval se – rychle. Kroutil jsem hlavou – rychle. A když jsem šel spát, vstával jsem – rychle.

Jednou večer jsem si ale řekl, že se pohodlně a pomalu usadím do křesla a budu se dívat z okna ven. Pomalu sledovat pohasínající oblohu a poslouchat u toho Armstronga. První song jsem vydržel v klidu a se skvělým pocitem, jak jsem teď báječně pomalý! Před druhou skladbou jsem si šel uvařit čaj – pomalu, v rychlovarné konvici. Cestou zpátky do křesla jsem se, záměrně a s pocitem nadpřirozené extáze, vysloveně loudal. Než jsem se vrátil před okno, pomalu jsem inhaloval páru z hrnku v roli někoho, kdo si za celý život k čaji nepřivoněl. Během druhé skladby už jsem byl spolehlivě člověkem, který poprvé pije tento zvláštní a chutný nápoj.

Své myšlenky jsem chtěl odevzdat pouze hudbě a čaji, jenomže můj nesoustředěný mozek, nezvyklý takovému tempu, začal rychle plánovat, co bude dělat potom, až tohle skončí? Snažil jsem se tomu zabránit, ale hlava to rozhodně nechtěla vzdát. Dokonce jsem musel odolávat nápadům, že si Louise doposlechnu jindy. Když už to vypadalo, že vypomohou elektrošoky, které mi zezadu uštědřili imaginární pachatelé z jiných světů, napil jsem se, velmi pomalu, douškem odhodlání, že vydržím.

Obloha už byla celá černá, když jsem doposlouchal poslední skladbu z alba Hello, Louis aneb hity 1963 – 1969. Zůstal jsem sedět v tichu a nic dalšího poslouchat nechtěl. Sledoval jsem okno, za kterým vypadalo úplně všechno jako zvláštní kulisa mého pomalého večera. A pak jsem začal přemýšlet – pomalu, jak svým životem procházím – rychle a jaká je to vlastně škoda, že spoustu věcí nechám jen tak prolétnout nebo se je snažím dělat současně, abych ušetřil čas. Kdy se naposledy stalo, že jsem si udělal chvilku jen na poslech hudby? V roli posluchače jsem se nacházel jen při práci a skoro zapomněl, jak chutná večer s dobrými melodiemi.

Jsem ještě vůbec muzikant, když jsem klesl tak hluboko? Jsem ještě člověk, když jsem přestal vnímat jedinečnou chuť čaje a pil už jen automaticky, aniž bych si jej vědomě vychutnával? A kolik ještě věcí jsem přestal – vychutnávat? Mám snad pocit, že život trvá věčně a na vychutnávání bude určitě někdy příhodnější čas? Nemám. A přesto nevychutnávám! Myslím, že schopnost vychutnávat si, patrně přímo souvisí s rychlostí, jakou chodím, vařím kafe, jím, kálím… Takže teď už víte, proč jsem musel zpomalit.

V lednu mě, ještě o trochu více, zpomalila chřipka, ale přežil jsem bez lékařského zásahu i neschopenky. Dnes si totiž marod raději požádá o dovolenou, když potřebuje vyležet sníženou horečku. A tak jsem si dovolil čerpat volno, aniž bych odletěl na Bali nebo do Austrálie – tam jsem ještě také nebyl. Škoda, že mi tam odtud nemohl někdo poslat do práce pohled. Byla by sranda. “Mám se skvěle, večer na pláži poslouchám Armstronga a piju čaj. Tak v pondělí ahooooooj!”

V redakčním systému našeho časopisu došlo ke změně v nastavení načítání stránek (vyměnil jsem “cache” plugin), takže by se vám měl web načítat podstatně rychleji. Zároveň jsem odebral funkci “Loading”, která teď postrádá význam. Málem jsem během této operace rozbil všechna ostatní nastavení a Prasklá moucha byla den a půl mimo provoz, ale nakonec se dílo podařilo.

20. ledna vyšel poslední z Útoku análních mravenců Fandy Assera a dvanáctý díl tak uzavřel toto celoroční čtení na pokračování. Další seriál zatím v plánu nemáme, ale nevšedním povídkám z pera tohoto autora, rozhodně konec není a již 7. února se můžete těšit na povídku Robínek, která je inspirována skutečným příběhem skutečného Robínka, ať už se vám to bude zdát jakkoliv neskutečné.

Všechny video části našich stránek, které nepublikujeme na YouTube, ale pouze zde, jsou nyní plně kompatibilní také se zobrazením na mobilních telefonech a tabletech. Předchozí konverze těchto nahrávek obsahovala špatný kodek a proto jej mohli vidět jen návštěvníci u PC. To byl také důvod, proč jsme je používali minimálně. Do budoucna se budete v příspěvcích setkávat s tímto druhem obsahu častěji a když si vybavíte, jak vypadaly noviny např. ve filmu Harry Potter, naším cílem je něco podobného – krátké, pohyblivé, většinou neozvučené obrázky u textu. Nemusíte se však bát, přehánět to rozhodně nebudeme a většinu těchto ilustračních videí bude možné spustit klasickým kliknutím, takže vám nic nebude ubírat, třeba mobilní, data bez vašeho souhlasu.

Lednový editorial je na konci a moje závěrečné doporučení zní: vychutnávejme více, než jsme zvyklí. Nikdy nevíme, jak dlouho ještě budeme mít k vychutnávání příležitost!

S přáním:

Kéž jsme všechny bytosti šťastné,

Michal.

Zdroj: vlastní Foto: vlastní, Pixabay

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
1 Komentáře k vláknu
2 Odpovědi
0 Sledující
 
Nejaktivnější komentáře
Nejdiskutovanější
2 Napsali
Hráč 0Michal cOsmOs Nedávní komentující
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na
Hráč 0
Redaktor
Hráč 0

To pití čaje a poslouchání hudby, to jsi na malou chvíli splynul s přítomným okamžikem. Pak se do něj vloudila tvá mysl (začal jsi plánovat) a vše bylo ta tam. Když se ale budeš soustředit a naučíš se tímto způsobem meditovat, tvá splynutí s přítomným okamžikem se budou prodlužovat… o žití okamžikem se snažím už delší dobu;-)

Hráč 0
Redaktor
Hráč 0

Tak to já pročítám buddhistickou literaturu právě teď. Problém je, že rozečtu x knih a málokterou dočtu. Je to náročný, nicméně člověk by se do meditací neměl nutit, mělo by to přijít samo a občas si udělat chvilku pro sebe a vypnout myšlenkový tok. Taková dobrá kniha, film nebo hra svým způsobem vypíná věčné myšlenky na minulost a předjímání budoucnosti a to je potřeba. Člověk musí být jak malé dítě co si hraje a nemyslí na nic jiného, než na hru… ale je to těžké…