Reklama

Cosmos vypravuje – květen 2018

Vědec Jaroslav Flegr mi nedávno odpověděl na klíčovou otázku mého života! V rozhovoru pro DVTV zmínil příčinu mého stále se zhoršujícího intelektu. Tato příčina má jméno: cytomegalovir a údajně kvůli ní hloupne až 80 procent lidí! Mám podezření, že jsem se nakazil už v mateřské školce, když mi Urbánek naslintal do stavebnice. Krátce po tomto incidentu, kterému bohužel učitelky nevěnovaly sebemenší pozornost, jsem se cítil nesvůj a přestával chápat smysl okolního dění. 

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Také na základní škole jsem vypozoroval, že se mi výrazně změnila psychika a rovněž inteligence. Měl jsem pocit, že jsem robot, který se musí učit schopnosti zapamatovat si z každého předmětu určité množství informací. Nejlépe takové množství, jaké zvládli jeho spolužáci, aby nevyčníval a nenosil domů špatné známky. Bylo mi ze všech stran troubeno, že jedině tím bude všechno v pořádku. A tak jsem se učil informace. Řádek po řádku. Přesto jsem vyčníval, protože cytomegalovir stále pracoval a já si pamatoval čím dál méně. 

Z některých předmětů přistávaly do mé žákovské knížky občas i nepopulární známky. Tehdy jsem začínal tušit, že asi nikdy nebudu populární, ale snažil jsem se zapamatovat, alespoň zlomek toho, co se po mě chtělo. Nikdo mi nevysvětlil, co z toho je vlastně důležité a proč to mám vědět? V jednu chvíli to vypadalo, že jsem ve třídě nakažený zatraceným cytomegalovirem pouze já sám. Ale naštěstí pak učitelka přírodopisu vyzkoušela u tabule Štorka a mě spadl kámen ze srdce! Štorek je se mnou!

Usiloval jsem, abychom se stali nejlepšími kamarády, ale Štorek nechtěl. Cítil jsem, jak se stydí a nechce přiznat, že je taky nakažený! Pořád se cpal do klubu jedničkářů, který mu však nakonec zůstal, až do osmé třídy, zapovězen. Byl lhostejný vůči naší nemoci a nechtěl se mnou sdílet žádný pocit. Když však u tabule vyhořela i Vlková, sledovali jsme její doutnání s nadšením. Štorek tehdy uznal, že to není zase tak zlé a občas mi odpověděl i na pozdrav. Byly to mé nejšťastnější dny na základce a já si připadal – skoro zdráv! 

Myslel jsem, že se to na střední škole změní a virus třeba, nějakým zázrakem, samovolně ustoupí. Podvědomě jsem cítil, že by ho bylo možné vyhnat z těla alkoholem. A tak jsem objevil zvláštní moc hospod a restaurací, abych poznal, že tady je na mě cytomegalovir, většinou po třetím pivu, krátký! Ale ve škole mě chtěl pořád někdo z něčeho zkoušet a byl jsem nucen prokazovat, že jsem si zase něco málo zvládl zapamatovat. 

Podobný systém je ve školství ještě stále běžný a to na řadě školách, aniž by se bral sebemenší ohled na žáky a studenty, trpící cytomegalovirem. Nechci tu rozhodně zlehčovat skutečnost, že pro každý obor je tím nejdůležitějším – míra znalostí, které o něm máme a která ovlivňuje, jak hluboko jsme schopni do dané problematiky proniknout. Jen si myslím, že je ve školách stále něco nezdravého, co učí děti podvádět, opisovat, zbytečně se negativně posuzovat a následně frustrovat. Nevím, čím přesně to změnit. Nejsem odborníkem na pedagogiku ani jinou logiku, ale zažil jsem už v tomto “školním světě” poměrně dost na to, abych příštím generacím přál jiný přístup ke vzdělávání. Radostnější, přirozenější a snad i férovější. 

Závěrem květnového vypravování, ve kterém jsem se, díky Jaroslavovi Flegrovi, vrátil do školních lavic, ještě jedna poznámka. Náš záhon s květinami, který máme před domem, navštívil Rumcajs. Neměl klobouk, ani bambitku. Jenom číro, kolo a drzost. Ani kamerový systém výtečníka neodradil od toho, aby si vyryl několik kytek a patrně se měl v úmyslu vrátit pro zbytek. Tomu jsme zabránili jeho přesazením do zahrady. 

Jak jsem následně z telefonátu na úřad zjistil, náš záhon nebyl jediný Rumcajsův cíl. Možná se v budoucnu přijde na to, že jiný typ viru způsobuje ztrátu svědomí a respektu vůči okolí. Pane Flegr, popožeňte, prosím, svůj další výzkum, neboť se zdá, že nakažených jsou celé věznice. Je třeba zkoumat to více! Více! Dokud však nenajdeme protilátku, mohli bychom alespoň změnit legislativu tak, aby zveřejnění kamerového záznamu s řáděním jakéhokoliv Rumcajse, nebylo trestné a v neprospěch poškozených. Copak nemají zákonodárci proti cytomegaloviru nějaké povinné očkování? A pokud ne, tak proč ne?! 

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Reklama
Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na