Cosmos vypravuje – červenec 2017

Oblastní nemocnice. Interna. 4. patro. Pokoj č. 401. Táta a pánové Boháček a Ludvík. Táta embolie, Boháček rakovina a Ludvík kýla se srdeční komplikací. Celý týden jsem byl vystaven působení dramatických příběhů a znovu se ve svém životě konfrontoval s realitou křehkosti a nevypočitatelnosti lidského bytí. Čímkoliv své tělo vědomě zatěžujeme, ať už je to kouření, alkohol nebo jiné neřesti, zároveň spolehlivě riskujeme budoucí komplikace. Přestože má táta v tomhle směru nesrovnatelně čistší svědomí než já, musel si několik dnů poležet na oddělení hrůzy. Věci se zkrátka v životě stávají, ale proč si to ještě komplikovat dobrovolnou toxicitou organismu?

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Člověk by se měl šetřit, dokud je schopen najít alespoň trochu zodpovědnosti k sobě samému. Mám s tím celoživotní problém, protože jsem si vždycky a s chutí vyhodil z kopýtka! Nesmyslné kecy o tom, že tělo má jít do hrobu “zhuntovaný” a že je třeba si všeho dostatečně užít, mě osobně okamžitě přejdou právě v nemocnici. Rovněž v tomto případě kategoricky odmítám trapný alibismus typu: “Co má být, to se stejně stane!” Přijde mi, že se tím stáváme, svým způsobem, lhostejní vůči svému životu a přestáváme se tak snažit o něco lepšího. Proto musím přiznat, že mám po návštěvě pokoje č. 401 daleko větší respekt k lidskému bytí než dříve. Snad mi to vydrží ještě pár dnů!

Po těchto slovech se mi v představách zjevil místní výčepní Vladan, kterak si mě důležitě prohlíží skrz plný půllitr. A taky Fanda! Ten zase stojí opodál s hadicí, ze které mi přímo do obličeje prýští čůčo! “Před půlnocí nejdeš domů, ty jedna štyrýstajedničko,” křičí hystericky Vendelín, kterému zde nikdo neřekne jinak, než “okresní hygienik,” neboť se příliš nemyje ani neholí. Takové věci jsou pro něho vyloženou ztrátou času. Naštěstí umím vzít i z nejbizarnějších představ nohy na ramena a vrátit se do nudné reality ovocného čaje. Počkej, vždyť ono se to vážně dá pít! 

Nejsem ale sám, kdo se začíná ve svých manýrech pomalu krotit. Redaktor Vladimír Vlají mi nedávno oznámil, že přestal kouřit a píva už do ledničky také nedoplňuje. Teď chodí na točený! Ne, jen žertuji, abych ho na pár vteřin vytočil, až si tohle bude číst. S kouřením už jsem se dávno také rozloučil a nemám chuť si vzít ani příležitostnou, je-li příležitost. Posledně, když jsem to po létech zkusil, udělalo se mi drasticky šoufl. Ale to je tím, že má Jardák patrně tabák říznutý nějakým balzamovacím roztokem, aby to lépe “makalo”. To se to, panečku, kakalo! 

S prostředím nemocničním zatím skončit nemohu. Mám ještě jeden pozoruhodný zážitek. Když jsem se tam štrachal poprvé, vypadla na mě z výtahu osoba, jejíž výraz mi byl tak důvěrně známý, až se mi z toho srdce rozbušilo. Podobné momenty nepřicházejí v životě často, ale když už je člověk prožije, nedokáže je po dlouhou dobu pustit z hlavy. Jako by vám Osud, zdánlivou náhodou, přivedl NĚKOHO do cesty a teď čekal, jestli se poznáte? Pocit to byl nesmírně silný a připouštím, že jsem se jím nechal absolutně zblbnout. Snad mi to vydrží ještě pár týdnů! Nechci její tvář zapomenout…

Na nezapomínání takových okamžiků mám jeden hudební fígl. Je nezbytné s ním začít ještě ten den, kdy k tomuto “emočnímu incidentu” došlo.V mém případě funguje opravdu spolehlivě a já vám ho právě teď prozradím. Stačí, když si, co nejdříve po takovém setkání, sednu ke klavíru a vzpomínáním na každý detail přejdu z improvizace náhodných tónů do konkrétní melodie. Tu si pak opakuji tak dlouho, dokud necítím, že se důvěrně spojila se všemi krásnými vzpomínkami v jednu, ještě krásnější, skladbu. Ta mi pak slouží jako prostředek či impuls pro vyvolání všech dojmů, které jsem při skládání měl. Díky tomuto daru na ni nezapomenu a kdykoliv si skladbu začnu hrát, bude opět se mnou – ve stejných barvách i vůni!

A to je jeden z důvodů, proč muziku v životě tolik potřebuji, bez ohledu na to, jestli má moje tvorba jiný význam či nějaký ohlas. Snad mi to vydrží ještě celý život!

Závěrem se bude moje pozornost opět ubírat k našemu časopisu, který se ani v létě nezastavil a nové články stále praskají v úterý a pátek. Začátek srpna přinese na naše stránky hned dva příspěvky od Vladimíra Vlajího: 1.8. vyjde druhý díl Herního deníku, kde si Vlají, společně s Helmudem, zahraje 7 Days To Die a 4.8. si budete moci přečíst krátké review o této hře. Jsem rád, že si můj redakční kolega na Prasklou mouchu vzpomněl a po delší době něco utvořil. Survival hry svoji masovou oblibu u hráčů zkrátka nezapřou a protože 8.8 vychází Ark Survival Evolved, který byl přes dlouhé dva roky ve vývoji, rozhodl jsem se tento titul právě 8. srpna představit i vám. Mám už pár měsíců zakoupenou preview verzi a nějakou tu hodinku, v úžasném, ale nebezpečném světě plném dinosaurů, odehranou. 

Zdroj: vlastní Foto: Pixabay.com

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na