Call Of Duty WW2 – první pohled

V pátek 3. listopadu 2017 se všichni fanoušci herní série Call Of Duty dočkali pokračování, které se vrací do prostředí druhé světové války. Naposledy jsme se v tomto období ocitli v roce 2005, kdy vyšel titul Call Of Duty 2. Dlouhou dobu si řada nadšenců, do tohoto historického období, přála, aby se vývojáři do těchto kulis ještě někdy vrátili. Call Of Duty WW II jim právě tohle přání plní a já vám teď přináším své první dojmy z této hry.

Pro stažení MP3 se nejprve přihlašte.

Moje poslední zkušenost s titulem Call Of Duty se zasekla na Modern Warfare 2 z roku 2009. Ale pamatuji si ještě první díl a zmiňovaný CoD 2. Poté jsem dal, v oblasti akčních stříleček, přednost Battlefieldu a proto se ani v tomto příspěvku nemohu vzdát lehkého srovnání. Tím méně, že jsem před zakoupením WWII ještě aktivně střílel v zákopech první světové (BF1). Hodnotit budu především multiplayer, protože příběhové kampaně jsem zatím odehrál jen tři a v samostatné recenzi je rozhodně popíšu více. 

CoD WWII má, oproti Battlefieldu, velmi svižný a rychlý multiplayer, kde se mi jako první nedostatek jeví minimum map. Uznávám, že u většiny z nich jsem se bavil a přijdou mi, vzhledem k poměrně akčnímu stylu hry, velmi pěkně navržené! Přesto mi devět map nepřijde jako číslo dostatečné. Oproti tomu devět herních módů, mezi které patří klasiky typu Capture The Flag, Team Deathmatch, hodnotím pozitivně!


Jak už jsem zmínil, mapy umožňují na malém prostoru adrenalinové tempo hraní a kdo je zvyklý na velký prostor z Battlefieldu, může mít s orientací, hlavně na začátku, trochu problémy. Tomuto stylu odpovídá také herní doba jednotlivých bojových utkání, která je, v případě většiny módů, 10 minut. Jestli jsem totiž někdy v Battlefieldu neměl na něco náladu, bylo to právě nekonečné “čekání,” než se jedna či druhá strana dopracuje k vítězství. 

Mezi mé nejoblíbenější multiplayerové mapy v CoD WWII patří Capture The Flag, Kill Confirmed a Domination. Jsou zde ještě tři větší mapy v rámci režimu War, který v sobě ukrývá několik bojových úkolů. Ty jsou založeny na ofenzivě a defenzivě obou skupin. Snažíte se probojovat do určitého místa, které druhá strana brání a musíte přitom např. doprovodit tankovou divizi, zajistit palivo a v časovém limitu se vypořádat s obranou mostu. V menším měřítku se jedná o něco podobného, jako jsou Operations v Battlefield 1. 

Popisovat levelování jednotlivých zbraní asi není potřeba. Získat můžete nejrůznější XP boosty a to nejen na svého vojáka, ale právě též na své střílející železářství. Trochu podivně se mi jeví systém tzv. Divizí. Ty se také levelují a jejich vyšší úroveň poskytuje různé bonusy. Divizí je celkem pět: Infantry, Armored, Airborne, Mountain a Expeditionary. Zaměřené jsou na příslušné bojové styly a  na vyšším levelu také odemykají příslušnou bonusovou zbraň. 


V zásadě jsou Divize jen o zvyku a bezesporu také o prodloužení herních aktivit. Po každém čtvrtém levelu můžete získat tzv. prestige úroveň, která přidává další bonusy. Na mě je to však poněkud zmatečný způsob, jak vylepšit schopnosti či výbavu a nejsem z toho příliš nadšený. Nicméně je možné, že se v budoucnu dopracuji ke změně názoru a smysl divizí budu, s mým vlastním progresem ve hře, vnímat o něco lépe. 

V současné chvíli mám odehráno přes 20 hodin, jak je ostatně zřejmé také na jednom z mých screenshotů. Plnit lze také denní a týdenní úkoly, ale nečekejte zázraky. Většinou se jedná o mise typu: vyhraj 5 utkání toho či onoho módu, zabij tolik a tolik nepřátel tím a tím způsobem. A mezitím jen střelba a stále se opakujících devět map. Divím se, že mě to po dvaceti hodinách ještě baví, ale stále to vnímám jako novinku a výrazný rozdíl oproti zaběhlému Battlefieldu. Voják se navíc leveluje celkem plynule a nijak zdlouhavě. 

Hra, kromě kampaní a multiplayeru, ještě obsahuje mód Nazi zombies, což je jakási PVE kooperace, kde neustále nabíhají, po určitých vlnách, celkem hrůzní zombíci. Tuhle výtržnost jsem zkusil pouze jednou a přiznám se, ještě nemám chuť se do toho znovu vracet, ačkoliv to nehodlám úplně zatratit. Jen mi přijde, že se studiu Activision zkrátka stýská po jejich Wolfensteinovi a tohle byla příležitost, jak na to vyzrát! Dnes už nic dalšího o Call Of Duty WWII, kterou budu, přinejmenším pár hodin, ještě hrát. 

Zdroj: vlastní Foto: vlastní screeny ze hry

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 0 Průměr: 0]

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Napsat komentář