Aluška: věděním ke svobodě

1. Nejprve poděkování za to, že tento rozhovor mohl vůbec vzniknout: děkujeme za naše čtenáře i za sebe. První otázka bude příznačná: Jaký máte vztah k rozhovorům? Poskytujete je často a ráda nebo Vás podobné nabídky obtěžují? Cítíte se v současné době pod mediálním tlakem?

Dělat rozhovory mě vysloveně baví. Přijde mi to zajímavé, zábavné a samozřejmě mě moc těší jen samotný pocit, že ho se mnou někdo vůbec chce dělat. – Takže ,,často a ráda” je celkem výstižné.
Žádný tlak nevnímám. To, že si o mně někdo něco napíše, neovlivním. Děje se to posledních pár let úplně běžně. – Předtím to byly blogy, pak servery, dneska už i noviny, rádio, nebo TV. Moc velký rozdíl v tom není, vždy se jedná o nějaký názor jednotlivce či skupiny a jakým druhem média je propagován, na tom přece nezáleží. Jsem na to zvyklá.

2. Svůj web jste od jistého okamžiku začala obohacovat také o video příspěvky. Napadá mne proto otázka: která umělecká oblast je Vašemu srdci nejbližší? Literatura, hudba, film nebo výtvarné umění?

Odmala jsem měla nejvíce našlápnuto na výtvarničení a také jsem o ně jevila největší zájem… Ale nakonec, jak vidíte, nejvíce píšu a také hodně čtu… Mimochodem ty filmy jsou u mne na webu jen jako takový malý střípek, trocha změny, vytrhnutí ze stereotypu, nebo zábava pro čtenáře.
Ať tak nebo tak, pokud je někdo umělecky založený, má vztah k většině věcí, které jste jmenoval, nebo ke všemu. Jedno s druhým zkrátka souvisí a já miluji všechny tyto elementy. Hudební nadšenec jsem totiž také a určitě mi dají za pravdu i jiní lidé, kteří mají k umění nějaký hlubší vztah, že jedno bez druhého zkrátka není.

3. Poslední kniha, kterou jste naposledy četla? Hudba, kterou jste slyšela? Film, který jste shlédla a výstava, kterou jste navštívila?

Četla, nebo dočetla? 🙂 Dočetla jsem Elementární bytosti od Marko Pogačnika, rozečtenou mám Základní knihu o čakrách.
Hudba, no samozřejmě Nightwish, to je skoro denní chléb.
Film? – Nějaká americká slátanina, ale zasmála jsem se u toho, to nemůžu popřít.
Naposledy jsem se dostala na jednu výstavu úplným omylem, ale zase jsem odtamtud rychle odešla, protože ty obrazy byly opravdu příšerné. Samá černota a deprese, to není nic pro mě.

4. Návštěvnost Vašich stránek je obdivuhodná. Cítíte zodpovědnost za obsah, který publikujete, vůči lidem, kteří jej považují za jistý druh životní nápovědy a pomoc při řešení osobních problémů?

Samozřejmě, že tady určitá míra zodpovědnosti je a samozřejmě, že si to uvědomuji. Jinak bych to ani nemohla dělat. Všeobecně ale platí, pokud druhá strana dobře pochopí, zbytečně kolem sebe nekope a nedělá chyby, tak máme skvělé výsledky. Mám z toho výborný pocit a někdy mě nadšené reakce opravdu šokují. – Spíš si asi málo uvědomuji, jak moc to někoho může nakopnout… Já se samozřejmě hodně učím spolu s tím, jak jde celý projekt dopředu. Neměnila bych.

5. V kontaktu se čtenáři jistě narážíte na mnoho různorodých reakcí. Je nějaká konkrétní, na kterou vzpomínáte častěji a ráda a nějaká na kterou byste nejraději zapomněla? (Pokud jste již zapomněla, tuto část dotazu, prosím, přehlédněte…)

Nemůžu zapomenout na jeden nedávný děkovný dopis, co jsem četla. Mladá dívenka mi psala, že se díky tomu, co četla v mé knize, konečně usmířila se svojí maminkou. Našla prostě odvahu si promluvit o věcech, které ji dlouhodobě trápily a druhá strana celou věc pochopila.

Dokonce teď čte knížku i její máma, která je spíše ,,hmotného založení” a o publikace tohoto druhu by normálně neměla jevit zájem. Prý se i povahově díky tomu velice změnila. Mám fakt radost, že to někomu tak moc pomohlo v rodinných vztazích. Doufám, že jim ta radost vydrží.

A co mě v poslední době nějak zvedlo ze židle? – Strašně mě pobavil jeden pán, co je na internetu známá firma, protože byl v blázinci a předstírá ,,duchovního človíčka”. – Napsal mi úplný rozbor mého ,,zamindrákovaného nitra” a že nepřijímám sama sebe, když si říkám ,,Alue”… u toho mě oslovoval ,,Kateřino” a mé jméno též spojil s anglických výrazem pro Syfilis. To se mi opravdu ještě nikdy nestalo.

Fakt jsem si nemohla pomoct, strašně jsem se musela smát, že o mně ví první poslední a přitom ani nezná správně moje křestní jméno. Nevím, kde tu Kateřinu sebral, ale vzhledem k tomu blázinci je to trochu pochopitelnější. Jeho kontakt jsem samozřejmě už zablokovala, ale vzpomínám na to dodnes.

6. Napsala jste knihu Svět za oponou a také jste ji věnovala např. panu Jaroslavu Duškovi, který ji s radostí přijal… Plánujete nějaký další podobný literární počin?

Mám jich v plánu víc, ale nic ze sebe na sílu tlačit nebudu. Zatím je dost času, ale potenciál pro další psaní je perfektní. Náměty jsou a čtenáři také, nic nebrání dalšímu psaní do budoucna…

7. Setkání s Jaroslavem Duškem na svých stránkách popisujete jako mimořádný zážitek. Se kterou známou osobností byste se ještě ve svém životě, s vidinou zážitku přinejmenším stejně mimořádného, ráda osobně setkala?

Ladislava Smoljaka. Vím, že je po smrti, ale stejně ho zbožňuji… Když umřel, prožívala jsem to docela silně. A když ne jeho, tak alespoň Zdeňka Svěráka, ten je hned po něm. Brala bych to znovu i s panem Duškem, jen o něco déle.
Nedávno jsem zase naživo viděla svůj idol Marco Hietalu, tak tento sen už mám taky splněný. Jinak známé osobnosti, hlavně mainstreamové celebrity, herci, politici atd. pro mě zajímaví nejsou. Nevidím u nich to poznání, hloubku, ani moudro… kolikrát ani dobré srdce ne.

8. V jednom z našich článků se budou moci čtenáři seznámit s fenoménem tzv. “Diamantové vody”. Máte nějakou osobní zkušenost s tímto jevem? Jaký je Váš názor na toto téma?

Osobní zkušenost s ní mám. Chutná velice tvrdě a k pití ji rozhodně nedoporučuji. Obsahuje kodování, které je pro člověka nebezpečné, protože obrací konstruktivní v destruktivní. Chystám o tom nějaký ten článek, protože je to trochu obsáhlejší téma. Hlavně mi dělá starosti ta nekritičnost, s jakou lidé tu vodu přijímají, aniž by jim byly podezřelé přeslazené pohádky o jejím vzniku. Přitom se stačí napít a člověk přece hned pozná, na čem je… Očividně to asi ne každý pozná…

9. Máte nějaký oblíbený nápoj? A co nějaké oblíbené jídlo? Umíte vařit a co vaříte nejraději?

Jasmínový, nebo růžový čaj. 🙂 – Já vím, nejsem v tomhle moc originální, ale protože denně vypiju minimálně litr a půl čaje, tak je odpověď zkrátka jasná. Na druhém místě mám červené víno, ale nejsem žádný notor. Nic nepřeháním.

K jídlu samozřejmě tatarák, ale jinak jsem celkem požitkář. Umím si vychutnat skoro úplně všechno a ráda poznávám nové chutě. Vařit trochu umím, můj největší trumf je jablečný závit s domácího listového těsta, za ten sklízím obdiv pravidelně, protože ho mám prostě nejlepší. Ostatní jídla zvládám spíše jednodušší a s receptem. Jsem pořád ještě dost mladá a stále se učím, ale nejčastěji dělám rajskou omáčku na špagetky, na tom si moc pochutnám.

10. Jste člověk, který miluje přírodu, viďte? Kolik času v ní tedy trávíte?

To je podle toho, jaké je počasí a kolik mám zrovna povinností. Nejvíc řádím v lese, když rostou houby. Jsem po nich jak divá.

11. Vaše nejoblíbenější zvíře, květina a strom?

Za zvířata kraluje kočka (kvůli její svobodné vůli, která se nedá spoutat), morče (protože je rozkošné, dobrotivé a je to taková chlupatá milá pecka), všeobecně ptáci (fascinuje mě jejich křehkost a volnost)… a pokud můžeme započítat i něco hmyzu, tak ještě motýli a berušky.

Z květin miluji růže, zbožňuji jejich vůni. Je to květina ochrany, takže evidentně intuitivně cítím, že se potřebuji chránit. Dále jsou to třeba pomněnky, ale jinak se mi líbí všechny.
Ze stromů mají pro mě speciální význam lípy, javory a břízy. Kdybychom se ale neohlíželi na druh, nejvíce mne přitahují hodně staré stromy. Je v nich něco slovy nepopsatelného a nesmírně krásného.

12. Píšete, že Vás webové stránky Aluška.org neživí a přesto do nich vkládáte velké množství svého času a energie. V jaké oblasti tedy konkrétně pracujete a čím se živíte? Jde o tajemství, které se nedá prozradit? Pokud ne, souvisí Vaše profesní činnost alespoň nějak s pomocí druhým?

Není to tajemství, pouze na veřejnosti nejsem úplně konkrétní, protože jde hlavně o moje soukromí. Tak jako pomáhám na webu, tak pomáhám lidem i ve své práci. A nedělám to jenom proto, že Aluška.org by mě neuživila, nebo že musím. Dělám to, protože v tom vidím také velký smysl a v podstatě mě jedna činnost učí věcem, které využiji v té druhé. Je to skvěle provázané a zúročím tak všechny nové zkušenosti.

13. Je ocenění bronzový Bludný balvan, které jste nedávno obdržela, dokladem toho, že věda nikdy nebude schopna naslouchat jiným Pravdám či zkušenostem, nebo máte pocit, že jde o cílený útok na Vaši osobu ze strany klubu českých skeptiků Sysifos?

Vidím to jako známku toho, že mé myšlení není zkostnatělé a že jsem očividně natolik zajímavá, že se se mnou rozhodli zabývat. – Je to pro mne čest, a ačkoliv jsem se chvílemi ve svém reakčním videu na balvan trochu rozohnila, rozhodně to nevnímám ani jako křivdu, ani jako útok. Mám radost, že má o mne okolní svět zájem a dalo mi to obrovskou hromadu nových čtenářů. Počítadlo se mi skutečně vaří a knížky perfektně prodávají, přesně jak jsem čekala. – Jak by na mě někdo mohl na osobní rovině útočit, když mě ani nezná? – Může útočit pouze na to, co je prezentováno na webu, či v knize, ale moje práce nejsem ,,Já” jako osoba.

Problém vědy je v tom, že si sama dala nálepku ,,Pravdu mám já, jenom já a pouze já, protože já jsem pohltila veškerou modrost a nikdo jiný na mě nemá. Já vám dám důkazy, už nikdo žádné další nehledejte…” Lidem to vyhovuje, jsou totiž pohodlní si pravdu hledat sami. Radši aby jim to někdo už naservíroval, aby se tomu dalo jednoduše uvěřit bez vynaložení minimálního úsilí si to ověřit. Samozřejmě, že věda lidem hlásá to, čemu potřebuje, aby věřili. Protože pak z toho kouká moc a když máte moc, máte peníze. Je to jako politika: Hromada lží, manipulace a skutek utek. Akorát u politiky to lidé ví a u vědy to pořád odmítají pochopit. Proto to na jednu stranu chápu, ale nad tímto vzorcem se obyčejnému člověku musí dělat špatně a musí mít radost, když ta samá zkostnatělá věda na něj upře svůj zrak a tak moc jí vadí, že se rozhodne ho ocejchovat. Tím vlastně věda přiznává, že se bojí. – A má čeho.

14. Co děláte, když si chcete opravdu od všeho odpočinout?

Pustím Nightwish a naleju víno, nebo jdu do lesa si zdřímnout.

15. Plánujete v budoucnu rodinu a budete vkládat (či vkládala byste) do výchovy svých dětí dosažená poznání o smyslu a podstatě života? Nebojíte se, že by je v důsledku vlivu systému vzdělávání přijímaly obtížně?

Já se na děti moc těším, ale chci je mít až tak za deset let. Až budu mít jistotu, že jim nic nebude chybět a ani mně ne. Rozhodně je budu učit některé věci, ale pouze pokud o to budou mít zájem. Nebojím se, že pokud by s některými věcmi vyrůstaly moje děti odmalička, že by pak něco dalšího měly odmítat. Možná tak dočasně během puberty, ale určitě víte, že lidé, kteří spolu tráví hodně času, na sobě vzájemně rezonují. Podle toho se podobají vzhledově, povahově a také z hlediska zájmů a názorů. Moje děti by měly do budoucna obrovské výhody, protože by vešly do života s poklady, které nezná většina lidí ani na stará kolena. Sama vím, jak moc to pomáhá mně. A nemusely by nikdy slyšet: ,,To sis vymyslel, nic takového jsi neviděl, to neexistuje…”
Už v dnešní době se na mě občas děti s důvěrou obracejí a pokud mi to jde dobře s cizími, s vlastními to bude ještě lepší.

16. Na svých stránkách uvádíte řadu způsobů a možností jak bojovat proti závažným onemocněním jako je např. Rakovina. Dá se vyhrát boj nad vlastním osudem, pokud připustíme, že i toto nám může být předurčeno? Nebo si nic takového připouštět za žádných okolností nesmíme a je potřeba se snažit dokud to jde?

Rakovina vzniká z těžkého vnitřního traumatu, které nemocný nebyl schopen zpracovat a se kterým se nedokázal smířit. Rakovina prsu je například konflikt matka-dcera a naopak. Uzdravení přichází už v tu chvíli, kdy si nemocný uvědomí, že má vnitřní problém a vyrovná se s ním.
Takže rozhodně nic neodmítat, ale přijmout svůj problém a najít způsob, jak se z něj poučit a už se zbytečně dál netrápit, neobviňovat. Důležité je najít smysl té situace, pochopit druhou stranu a odpustit jak sobě, tak člověku, se kterým máme problém. Potom se i ze špatného stává dobré, protože zmoudříme a získáme zkušenosti, které můžeme předávat dál a pomáhat jimi ostatním lidem.

Pokud mají rakovinu dnes už i malé děti, je to způsobené nezdravým prostředím. Nikdo nemůže tvrdit, že to co se dnes prodává v obchodech, je zdravé jídlo a nikdo nemůže popírat nebezpečnost elektrosmogu, kterého je strašný nadbytek. Nemůžeme se ani divit, že v domech, nad kterými vede vysoké napětí, všichni umírají na rakovinu a že při zapnutém wi-fi kdekdo nemůže spát. Rakovinu způsobuje také záření mobilů, kromě mnoha dalších příjemných věcí, jako je třeba sterilita. – Pánové, chcete být neplodní? Noste v každé kapse u kalhot jeden zapnutý mobil, každý na jedno varle a máte jistotu, že rozhodně děti mít nebudete…

Osud zde máme každý daný, ale pokud je někdo silná osobnost, může zvrátit cokoliv. Volba je na každém z nás a není to nemožné.

17. Jaká je podle Vás hranice či vztah mezi osudem a svobodnou vůlí?

Definujme si pojmy: Osud je předem určená cesta. Není to cesta, kterou nám někdo přikázal, ale kterou jsme si my sami naplánovali, než jsme se narodili. Zvolili jsme si úplně vše, včetně rodiny, místa, doby, našeho pohlaví, nemocí, vzhled, smrt. – Náš osud je naše vlastní vytyčená cesta. Nikdo nás nenutil, abychom se narodili tam či onde, se vším jsme souhlasili již na druhém břehu.

Osud tedy není protiklad svobodné vůle. Jde o určitý vzorec, podle kterého 99% lidí žije i dožije. Částečně se mění podle našeho rozhodování, ale pouze z mizivého procenta, základní směr se drží pořád stejně.

Svobodná vůle, kterou máme všichni, má moc osud změnit od základu, ale člověk musí dodržet určité mechanismy, aby se z něj vymanil a postavil celý svůj život jinak: Když se chcete dostat mimo svůj osud, protože vám nevyhovuje, musíte sledovat znamení, která vám ukazují, co dělat a musíte naslouchat své intuici, která vás nikdy nezradí. Také člověk nesmí nikdy jednat na základě svého strachu, či předvědčení, že to nedokáže. Strach je způsob, jak ovládat lidi. Kdo strach nemá, je nezvladatelný a takový člověk bývá mimo mantinely svého osudu.

Najednou je pánem svého života a podmínky si diktuje, nic pro něj není nemožné. Je svobodný, ale má to své nevýhody: Ostatní lidé vám nerozumí, bojí se vás, útočí, snaží se vás zesměšňovat. Protože jste zkrátka jiní, nejdete v ušlapané cestičce, jak bylo předurčeno.

I život podle daného osudu je v podstatě druh volby, akorát na nevědomé úrovni. Mnoho lidí chce žít jinak, ale když se dostanete pod povrch, zjistíte že to ve skutečnosti nechtějí, protože by to znamenalo obětovat mnoho věcí, které jsou pro ně pohodlné… Nebo mají prostě strach.

18. Slyšela jste o občanském sdružení Goscha, v jehož čele stojí pan Igor Chaun, se kterým bychom také rádi připravili rozhovor? Jak se na tyto ativity díváte a nemáte v úmyslu se v tomto směru nějak angažovat (přednáška, spolupráce)?

Pokud by sám pan Chaun přišel se zajímavým návrhem, možné to samozřejmě je, ale že bych něco cíleně plánovala, to se říct nedá. Jsem mu vděčná za to, že převzal moje video pro Sisyfos a napsal k němu velmi milé popisky, takže nemám ani důvod říkat cokoliv proti jeho krásnému občanskému sdružení. Prokázal mi laskavost a já si to plně uvědomuji. Z jeho práce jde vidět upřímný záměr a jsem ráda, že ho tady máme. Když už jsme u jeho shromažďování různých filmů, čtenáři mi hodně posílají jako doprovodné materiály odkazy právě k němu, takže z toho mám vlastně užitek taky.

19. Je něco, čeho se v životě bojíte nebo jste díky svému vnitřnímu poznání a klidu vyrovnaná se vším a nic Vás nepřekvapí či neohrozí?

V dětství a hlavně během puberty jsem se bála své budoucnosti, protože jsem podvědomě tušila, že ještě nemám osud se svých rukách. Ale dnes, když vidím jak stačí ukázat prstem a ,,hora se sama přenese”, tak už se opravdu ničeho nebojím. Cítím se sama se sebou v bezpečí a vím, že ať už mě potká cokoliv, tak to zvládnu, protože jsem vždycky všechno zvládla. Mám okolo sebe také spoustu vynikajících lidí, na které se mohu obracet, když nevím, nebo něco potřebuji. A tak to má být.

20. Nějaké poselství pro naše čtenáře na závěr?

Ničemu nevěřte. Žádným dogmatům, ani doktorům, ani politikům, ani Guruům, ani vědcům, ani diplomovaným kravaťákům. Všechno si ověřujte sami, protože nikdo nemá patent na vědění celého světa a všichni jsme omylní lidé. Prostý pasák ovcí toho má kolikrát v hlavě desetkrát více, než ten, který vychodil pět vysokých škol. Všichni se učíme celý život a nikdy není pozdě na to, začít hledat pravdu. Když ji nehledáte, tak ji znát nebudete, protože to není žádoucí pro zaběhnutý systém.

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na