AJGOR – auta, drony a letadla

Ajgor. O jeho existenci jsem se dozvěděl v roce 2016, díky YouTube kanálu, který od roku 2009 provozuje pod svým občanským jménem Igor Vlahovič. Tehdy jsem se intenzivně zajímal o létání s drony a chtěl jsem vyzkoušet, jestli u téhle kratochvíle vydržím delší čas. Ajgorův kanál pro mě byl nejen velkou inspirací, ale především také nepostradatelným rádcem a průvodcem bezpilotního světa. Nadšení z tvorby pana Vlahoviče jsem v té době zmínil i v mém článku Syma X5C – dron do začátku a zároveň jsem tušil, že jednoho dne zkusím požádat autora tohoto kanálu také o rozhovor. Páni a dámové, mám velkou radost, že ta chvíle přišla a já vám mohu právě teď Ajgora představit! 

Pro stažení MP3 se nejprve přihlaš.

Úvodem každého rozhovoru se ptám, jak se dotyčný dostal k tomu, že začal sdílet a publikovat videa na YT. Váš kanál má datum vzniku 9. duben 2009. Co bylo prvním impulsem k tomuto kroku?

To bylo velice jednoduché. V roce 2003 jsem, se svoji tehdejší přítelkyní a současnou manželkou, jel na nákup do centra Globus, tady u nás v Brně. A tam byla postavena RC dráha na autíčka v měřítku 1:10 a menším (teoreticky tam mohla jezdit auta i v měřítku 1:8). Tenkrát se tam v létě konaly závody RC modelů aut, určené pro elektrická autíčka, ale i ta se spalovacími motory. Samozřejmě mluvíme o autech na dálkové ovládání. A já jsem se tam ze zvědavosti zastavil a začal se na to koukat (už jako malý kluk jsem chtěl auto na dálkové ovládání, ale to tenkrát nebylo).

Za čtrnáct dnů už jsem měl svůj vlastní model, se kterým jsem na konci roku 2003 začal závodit. A protože jsem uspěl, tak jsem potom začal závodit už aktivně. V roce 2004, 2005 jsem se ještě tak nějak učil. A v roce 2009 jsem zjistil, že mi to jde, tak jsem začal také nahrávat videa na YouTube a dělat ze závodů reportáže. Původně jsem na svém kanálu začal s přezdívkou Ajgor, ale pak jsem si řekl, že se nebudu stydět za své výtvory a změnil jsem název na Igor Vlahovič, aby to bylo také lehce dohledatelné.

Kromě YT kanálu provozujete také webové stránky, např. Masters.cz nebo Copterdji.cz, které se také rovněž věnují problematice RC modelů a dronů. Jak vznikly tyto projekty?

Jeden vznikl už v roce 1998 a byl to projekt Masters.cz. To jsem však nevytvořil já, ale můj kolega Jiří Toman z Třebíče, který vytvořil tuto doménu a začal sám za sebe publikovat články o nových RC modelech aut, co se děje ve světě na poli závodění. Kolem roku 2004 jsem mu začal posílat zdarma vlastní články a fotky, k čemuž se později přidala také videa. Nakonec jsme spolu také jezdili a závodili (Mistrovství ČR, nejrůznější cupy apod.).

Byl to zároveň také vášnivý fotograf a časem hledal někoho, kdo by projekt Masters.cz převzal a udržoval, včetně jeho nezávislosti. Někoho, kdo bude dělat reportáže ze závodů, recenze modelů, ale nebude ovlivněn vnější stranou či prodejci. A právě v tom roce 2009, kdy už fungovala také videa na YouTube, jsem to tedy koupil a Jiří se mohl naplno věnovat jen focení. Od té doby jsem majitelem a provozovatelem tohoto portálu já.

Dohlíží ještě pan Toman např. na to, jak projekt dále vedete?

Ze začátku ano. Dával mi cenné rady, protože jsem s tím ještě neměl takové zkušenosti, ale díky tomu, že jsem aktivně jezdil na závody, obsah jsem stále vytvářel. Postupně se přidávali také čtenáři a dokonce jsem zaznamenal přes 500 unikátních přístupů – návštěv za den. Později už Jiří zjistil, že jsem v tomto směru soběstačný, ale ze začátku mi velmi pomáhal!

A jak je na tom druhý projekt: copterdji.cz?

Copterdji už byl výhradně můj projekt. V roce 2013 jsem začal testovat drony, protože jsem dron nejdříve využíval k natáčení autíček na dráze z ptačí perspektivy. Tak mě to chytlo, že jsem to začal testovat a později také opravovat. Zároveň jsem si říkal, že bych mohl vytvořit nějaké stránky, které by se tomu věnovaly a kde bych soustředil informace o značce DJI. V mém případě to byly značky DJI Phantom – to je pro mě srdeční záležitost do současné doby.

Nemyslíte si, že je dnešní generace uživatelů internetu natolik pohodlná, že se raději podívá na video, než aby četla o dané problematice článek? Jak to vidíte z pohledu autora psaných příspěvků a zároveň videí na YouTube?

S odstupem času pozoruju, že když natočíte video nebo případně napíšete „odborný“ článek (dříve jsem psal do časopisu RCK, když ještě fungoval), lidé jsou dokonce tak pohodlní, že nečtou. Někdy je zase problém zhlédnout video do konce a v komentářích se pak ptají na úplně jinou tématiku. Nejsou schopni si informace relevantně najít, přestože jsou jednoduše dohledatelné.

Potom jsou lidé, kteří hledali a našli, viděli také hodně mých videí, ale potřebují ještě „osobní školení“. Video je pěkné, poučné, ale spousta lidí mi dala za pravdu, že když to vidí přímo,  když si to mohou osahat nebo když jim to předvedu, tak je to mnohem větší přínos. Tihle lidé jsou potom svědomití i v následném řízení dronů nebo autíček, protože to nepovažují jenom za hračku, ale chtějí se o tom také něco dozvědět. Chtějí to ovládat tak, aby nedošlo k nějakým zraněním či pochybením. Takových je ale docela málo.  

Co je Vám bližší? RC modely aut nebo létající objekty všeho druhu? Co byste dal na první místo?

Člověk se samozřejmě vyvíjí a s ním se vyvíjí i jeho zájmová činnost. Modelaření mě chytlo v tom roce 2003 a protože jsem vždycky chtěl mít auto na dálkové ovládání, tak autíčka byly číslo jedna. Otestoval jsem nespočet modelů a dosáhl slušné úrovně sledovanosti. Pak přišly, po hodně dlouhé době, drony. Ty mě také pohltily, protože je to úplně jiná technologie, než autíčka, která jezdí po zemi. S tím začal zmíněný projekt copterdji.cz a drony jsem začal také „kuchat“, jak se říká. Dokázal jsem je lidem opravit, když už jsem to opravoval sám sobě.

Autíčka nezůstala úplně na vedlejší koleji, stále aktivně závodím a dokážu lidem poradit, ale už to není v takové míře. Autíčka šla trochu do pozadí, převálcovaly je drony a teď to zase všechno válcují RC modely letadel! Drony jsou na provoz dokonce finančně náročnější, než autíčka a zjistil jsem, že letadlo je na provoz levnější, když vám tedy někdo solidně poradí. Dneska už zase lidem radím já. Poslední rok jsem se ponořil do letadel a létám, testuju, takže jsou momentálně na prvním místě. Navíc člověk získá spoustu nových přátel, kteří v těch autíčkách a dronech nebyli a je to zase nová komunita.

Když už jsme u těch letadel, měl bych teď spíše technickou otázku: jak je to např. s dobou letu, v porovnání s drony? Je tam nějaký opravdu velký rozdíl?

Tak jako je v určitém typu dronu, dle jeho velikosti, příslušný akumulátor, to stejné je také u letadel. Můžete létat metrové modely, ale také dvoumetrové či dokonce čtyřmetrové rozpětí křídel. Když to vezmu úplně jednoduše, mám tady teď např. dron DJI o letové hmotnosti 1,2 kg a je v něm tříčlánková Li-Po baterie o kapacitě 4480 mAh. Na tenhle akumulátor, v závislosti na počasí, létám průměrně 18 minut. A s letadlem, s kapacitou pouhých 2200 mAh, při stejném napětí: 12V, se dostávám na 30 až 35 minut letu. Ale může to být klidně hodina, protože zase záleží na tom, kterým typem letadla se letí.

Např. s větroněm vyletím, vypnu motor a nechám se unášet teplými proudy, pouze koriguju výšku. Oproti tomu  dvouplošník s motorem vpředu, který neumí plachtit, tak s ním létám třeba stejně dlouho jako s tím dronem. A teď si vezměte, že když mi odejde baterie do dronu, tak stojí 4000,- Kč.

A to není málo!

To není. Takže provoz dronu, když budu létat tak často jako s letadlem, tzn. každý den si jdu, třeba ráno a večer, zalétat, tak tu baterku opotřebovávám stejným způsobem, ale ta do letadla mě stojí např. 600,- Kč.

To je ovšem obrovský rozdíl.

Bohužel ano. Co se týče zmíněných produktů DJI, ceny baterek jsou bohužel stále dost vysoké.  Samozřejmě, když si koupíte drona – plastovou hračku,  v ceně okolo 1800,- až 2000,- Kč, tak to má malou baterku, která stojí třeba 250,- Kč. Ale taky na tom nalétáte jenom 5 až 6 minut. Navíc takový dron nemá žádnou stabilizaci a ve větru s ním létat ani nejde. Nemá žádné pokročilé funkce a je to zkrátka hračka, kde musíte mít nakoupeno deset a více baterií, abyste si zalétal.

Když se vrátím zpátky k Vaší poznámce o tom, že jste si vždycky přál auto na dálkové ovládání, tak jaké jste vlastně měl oblíbené hračky, když jste byl malý?

Jééé, když jsem byl malej, to už je hodně dávno! Ale pamatuju si, že za mých mladých let se rozmohla modelová železnice. Tenkrát se to ještě vozilo z Německa a prodávalo se to taky tady v Brně, v ulici Na Veselé. Dědeček tam vždycky chodil, kupoval díly a postavil mi kolejiště, kde jezdily mašinky. To mě hrozně bavilo, stejně jako autíčko na bowden, vyráběné ve východním Německu. Autíčko bylo na kabelu a přes něj se pomocí lanek ovládalo zatáčení a zároveň v tom bylo pohánění motoru. Vy jste za tím tedy musel chodit a takhle to řídit.

Jak dlouhý ten kabel vlastně byl?

Určitě na výšku dítěte, dospělý by se k tomu musel ohnout, takže asi jeden metr. Ale bylo to perfektní! Problém byl, že jsem byl vždycky zvědavý, co v těch modelech je, takže jsem je rozebral a pak už nedal dohromady. Měl jsem ještě takovou plechovou mašinku, která uměla blikat a houkat. Ta se pouštěla na stole a měla mechanismus, který poznal, že je na jeho okraji. Tu jsem taky rozdělal a taky už potom nejezdila. Tehdy se tohle všechno kupovalo v Tuzexu za těžký prachy, ne jako dneska. A neměl to každý.

Jak se Ti líbil článek?
[Celkem: 1 Průměr: 5]
The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Pages: 1 2

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na