A. Svijaš: Karma

str. 120, část pátá: “…Tento materiál může být zajímavý a důležitý jen pro ty čtenáře, kteří nepatří mezi ortodoxní zastánce jakéhokoli již existujícího systému názorů na utváření Neprojeveného světa. Znamená to, že nedoporučujeme číst tuto pátou část ortodoxním pravoslavným, katolíkům, buddhistům, theosofům a ostatním z jiných náboženských nebo ezoterických systémů. Proč?

Když z vaší víry víte, jak je vše uspořádáno a funguje na Nebesích, tak proč byste ztráceli zbytečně čas čtením tohoto materiálu? Klidně přeskočte tuto kapitolu a pokračujte ve čtení kapitoly následující. Na druhou stranu, pokud člověk, počítající se k přívržencům nějaké existující religiózní, theosofické nebo ezoterické doktríny, dočetl tuto knihu až sem, jak pevná je tedy potom jeho víra?”

Na třetí stranu, chápu, že například ortodoxní židé asi nebudou číst po večerech Bhagavadgítu, i když si říkám proč ne? Nemyslím, že ortodoxní je synonymum pro nepřístupný ničemu jinému, než tomu, co se týká vlastního přesvědčení! Kupříkladu já se cítím jako buddhista, tedy rozhodl jsem se praktikovat toto učení právě proto, že v něm nacházím nejvíce porozumění a logiky a nejméně zmatku či rozporuplnosti. Snad proto, že Buddhova filozofie vyzývá k ověřování si všeho, co “hlásá”, nikoliv k bezhlavému studiu nebo jen víře z přesvědčení, že to tak je, snad právě proto se nebojím nových názorů a myšlenek, byť úplně z jiného soudku… Domnívám se, že ortodoxní věřící se právě díky pevnosti svého přesvědčení a víry nemusí bát nových, třeba i dost netradičních pohledů na svět a pokud ano, tak jejich přesvědčení a víra nejsou tak pevné, jak vypadaly… Nechci se tu rozhodně navážet do znalců ortodoxnosti či ortodoxních věřících (připadá mi to trochu zbytečné), ale spíše projevit nesouhlas s tvrzením, že čtení Svijašových nebo jiných knih s podobnou tématikou svědčí o nestabilnosti něčí nebo nějaké víry… Zdá se mi to jako úplný nesmysl! Stejně jako za nesmysl můžu považovat to, co si v takových “literárních skvostech” přečtu…

Ze začátku se mi Svijašova trilogie Karma zdála poměrně zajímavá a budu-li ji hodnotit z pohledu buddhisticky smýšlejícího člověka, v určitých souvislostech nacházím podobnost obou “nauk”. Budu se zde zabývat již zmiňovaným druhým dílem Náprava chyb, jelikož mi připadá nejpodivnější a zároveň (nebo snad právě proto) nejzajímavější… Vynechám-li celkem nudnou, ale pro někoho možná užitečnou část o výchovných karmických vlivech, ve které se dozvíte, že je nejvyšší čas počít, promiňte, započít očistu jemnohmotných těl, aby se vyprázdnila karmická nádoba alespoň do padesáti procent (toho se dosahuje myšlenkovou změnou průběhu negativních událostí tak, aby její konec skončil pro nás šťastně, což bych nazval spíše vědomou simulací šťastných konců), další zastávkou, která stojí za upozornění bude Volba životních postojů…

První životní postoj, který vám je nabízen k uvážení se nazývá “život je hra”. Podle Alexandera Svijaše umožňuje neidealizovat si pozemské hodnoty předpokládajíc, že člověk je při dosažení svých cílů vnitřně připraven na prohru a nezačne naříkat na nespravedlnost, pokud k takové prohře dojde. “Kladem postoje je fakt, že tuto hru mohou realizovat lidé plní nadšení, energie, vytrvalci věřící ve zdolání svého cíle – to znamená ti, kteří mají sklony k porušování základního karmického požadavku…” uvádí Svijaš ve shrnutí kapitoly Život je hra…Další varianta životního postoje podle Alexandera nese trochu odvážnější název: “Život je cirkus”. Abyste ji mohli realizovat, je třeba vnitřně přijmout fakt, že vše, co v životě zažíváte, je klauniáda v aréně cirkusu. “Lidé se zúčastňují představení s nadšením – a vy sedíte v hledišti a sledujete je… Tento postoj se ale liší od intuitivně používaného postoje prázdné ulity v tom, že člověk neprožívá vnitřně napětí z akcí a nereaguje na vnější podněty. Nejvíce vyhovuje těm lidem, kteří hodně trpí prožíváním nelehkých situací a nechtějí v životě nic změnit…”

Třetí životní postoj se nazývá Život je velký mechanismus a pasuje vás do role malinkatého a nepatrného šroubečku v soukolí všeho dění… “Takový postoj mohou zaujmout lidé, kteří nemají nároky na život a berou jej takový, jaký je. V pozici maličkého šroubku můžete mít před sebou cíle a snažit se o jejich uskutečnění. To vše ale jen v rámci pravidel, které jste si pro život stanovili, tj. bez konfliktních a zcela samostatných akcí…” Zkrátka berete všechno takové, jaké to je a jak to přichází a můžete si třeba myslet, že se jedná o Boží vůli… Přijímáte pokorně každý pohlavek, který vám osud nadělí a klidně se modlete každou neděli, aby jich bylo příště míň…

Život je úkol. Tak se nazývá předposlední životní postoj uvedený v této knize. Svijaš vám radí, abyste veškeré negativní události, které vás v životě potkají, považovali za signály Vyšších duchovních sil (o nich bude řeč později)… “Když dostanete takový signál, je třeba si vzpomenout na své myšlenky a činy, které předcházely negativní příhodě (hodinu, den, týden, měsíc předtím) a pokusit se pochopit, jaký úkol před vás život touto událostí postavil. Při tomto hledání příčin nedoporučujeme řídit se radami jiných lidí – specialistů, zvláště ne těch, kteří všechno svalují na uhranutí a ublížení. Vždycky jste to Vy, kdo je příčinou tohoto dění, a není třeba tuto odpovědnost překládat na bedra jiných osob…”

A konečně poslední životní postoj má název Život je to, co chci já. Předpokladem k takovému životu, kdy člověk je skutečně schopen vytvořit si vše co si přeje, je přinejmenším nutné mít… “…prázdnou karmickou nádobu. Ale takový člověk málokdy vůbec něco chce… Ostatní mohou svůj život mít takový, jaký chtějí, ale je třeba dodržovat základní karmický zákon a mít důvěrný vzájemný vztah k Vyšším duchovním silám, s jejichž pomocí své cíle splní. Každý člověk si může zvolit svůj vlastní životní postoj, který mu umožní nezatěžovat svojí karmickou nádobu a bude přitom brát v úvahu jeho zájmy a potřeby…”

Už vám asi začalo hlavou vrtat víc věcí… Karmickou nádobu necháme na pokoji (jedná se o pomyslnou vázičku špatných činů, které se vám zaručeně vrátí, například v podobě nějaké špatné události nebo jiným atraktivnějším způsobem, který vám bude “nejlépe sedět”) a podíváme se Co je tam na nebesích?! Tak se totiž jmenuje pátá část této vzrušující Nápravy chyb…

Na tuhle kapitolu jsem se těšil od první chvíle, co jsem ji zahlédl v obsahu… Co je tam na nebesích? Je to zvláštní, ale asi rád pozoruji mraky, proto mne tohle tajuplné místečko Svijašovy knihy přitahovalo mocnou silou. O to mocnější bylo mé překvapení, když jsem se dočetl tolik neuvěřitelných věcí… K objasnění událostí, které prožíváme v tomto životě byl použit křesťanský model uspořádání světa, ve kterém existuje Stvořitel, čistí duchové a démoni. Vznikla tak pestrobarevná pohádka o Podnebesí a Předpeklí, světu démonů a věčného Trůnu… Ponechávám tuto kapitolu zcela vašim úvahám bez dalšího komentáře, který si raději pro tuto chvíli odpustím… (Co kdyby mě totiž zítra odnesl čert?!)

Str. 128; část pátá, 2. kapitola:

V této kapitole bychom rádi uvedli ve stručnosti naši verzi toho, jaké že to vlastně síly Neprojeveného světa mohou pomáhat člověku k tomu, aby dosáhl svých cíl a jaké závazky mu tímto darem mohou vzniknout.

Naši životní zkušenost podporuje přísloví, které říká, že ‘sýr, který jsi nezaplatil, může být jen návnadou na pastičce na myši’. Toto přísloví nám stejně tak může velmi přesně charakterizovat proces vzájemných vztahů člověka a nejrůznějších sil Neprojeveného světa.

Abychom ale objasnili, odkud se v nás vzala taková myšlenka, musíme to vzít úplně od začátku. Prakticky od okamžiku stvoření světa. Nebudeme zde uvádět naši verzi těchto událostí a zaměříme se na článek E. Erli, zveřejněný v časopise Reálný svět. Tam jsou vyloženy některé z verzí událostí, které se udály na prahu věku. Má blízko k tomu, o čem je napsáno v bibli, ale události pojímá jinak. Tato verze je docela zajímavá, proto využijeme její prvky při výkladu verze naší.

Jak to všechno bylo. Kdysi dávno, nikdo dosud neví přesně kdy, se objevil náš Vesmír. Vytvořilo je Vyšší společenství, které pojmenovaly nejrůznější systémy víry slovy Bůh, Kosmický rozum, Logos, Neosféra, Absolutno atd. (jedna z verzí vytvoření světa je dobře popsána v Bibli).

My budeme pro označení tohoto Vyššího systému používat označení Tvůrce nebo Stvořitel, i když to neznamená, že máme něco proti jiným názvům tohoto Vyššího společenstva. Stvořitel vytvořil naši planetu (společně s celým Vesmírem) a osídlil ji lidmi. Do každého člověka vložil svoji nesmrtelnou část – duši (neboli Božskou monádu) a lidi postavil před řadu úkolů.

Počátečním úkolem lidstva byla (a je) výroba božských energií – energií lásky ke Stvořiteli, k blaženosti, odpuštění, radosti ze světa, které pro ně stvořil a dalších čistých energií. Tyto energie člověk vyzařuje po dobu jeho myšlenek a konání náboženských obřadů pokory ke Stvořiteli (pokora jakákoliv, jen když přitom dojde k vyzařování božské energie). Samotný člověk se stravuje nižšími energiemi, které získává z jídla, ze Slunce a vzduchu (ve východních naukách se tato energie nezývá prána nebo energie čchi). Lidský život se začal podřizovat zákonu karmy, který v této prvopočáteční verzi měl zhruba následující průběh: kolik božské energie daruješ Stvořiteli, natolik spokojený budeš mít život. Přičemž úroveň spokojenosti určoval ne člověk sám, ale Vyšší síly.

Protože Tvůrce řídí zároveň velké množství světů ve Vesmíru, nutně k tomu potřeboval pomocníky. Proto stvořil nefyzické bytosti, které měly ze své podstaty velké možnosti a začaly se nazývat duchové. Mezi duchy panuje vlastní, dosti složitá hierarchie a ta je dělí podle stupně přiblížení se k Tvůrci na serafíny, cherubíny, archanděly, anděly – ochránce atd. Duchové dohlíželi na život lidí na Zemi, kontrolovali a napravovali jejich myšlenky a činy, sbírali božskou (jinak zvanou také čistá nebo etalonová) energie a předávali ji Tvůrci.

Nepatrnou část těchto etalonových energií si duchové nechávali pro svoji vlastní existenci. Je to vlastně, jakoby byli ve službě u Stvořitele a dostávali od něj pevný plat ve formě etalonových energií. Duchové sami o sobě nemají schopnost vyrábět energii. Pokud ji lidé přestanou vyzařovat (například v důsledku úplné celosvětové potopy), bude možné ji získat pouze u Tvůrce (z dřívějších nashromážděných zásob).

Vzpoura duchů. Jenže lidé v procesu své životní aktivity nevyrábí pouze etalonové energie, ale i některé jiné, které Tvůrce nepotřebuje. Například již od dávných dob to byly energie přání materiálního komfortu a světské lásky, kochání se vlastní výhrou v soutěži atd. Takové energie duchové ignorovali a proto se volně rozšiřovaly do prostoru. Za nějakou dobu si ale duchové začali zkoušet tyto “bezprizorní” energie osvojit, což se jim také za čas podařilo (jako si např. státní úředníci začnou brát tajně provize, tak, aby to neohrozilo jejich post).

Duchové se stali hospodáři pozemského světa, a začali lidi provokovat k tvorbě velkého množství neetalonové energie (jen si vzpomeňte na hřích Adama a Evy v ráji) a takto se jim podařilo získat značnou nezávislost na Tvůrci. Když se duchové naučili užívat téměř jakékoli neetalonové energie od lidí a ucítili možnost osobní existenční nezávislosti, část z nich se odtrhla od služeb u Stvořitele. V jejich čele stanul Lucifer (tj. nevyložený svět) – původně jeden z nejbližších Stvořitelových archandělů. Těmto duchům, kteří opustili Tvůrce, se začalo říkat hříšní duchové, neboli Démoni. Ti, kteří zůstali ve službách Stvořitele, se začali označovat jako čistí duchové neboli andělé.

Samozřejmě, že Tvůrce mohl tuto vzpouru potlačit a všechny odpadlíky zničit (může to udělat kdykoli – i dnes: je to přece Stvořitel). Jenže, za prvé, Hospodin je milostivý a umožňuje zbloudilým pochopit své chyby a vrátit se pod Jeho vedení (mnohé hříšné duše to také udělali). Za druhé, se zničením velkého počtu bývalých spolupracovníků nesouhlasí většina duchů (to lze pozorovat i u lidí). Za třetí, k vytvoření duchů bylo potřeba hodně sil a etalonové energie a bylo by neracionální jednoduše toto dílo zničit.

Proto byli hříšní duchové posláni na milost a nemilost k napravení svého zbloudění, ale před ně byly postaveny dvě podmínky. První podmínka – nesmějí užívat čisté energie a mohou existovat pouze z neetalonových energií, které získají od lidí. Druhá podmínka – dostávají se pod vliv karmického zákona, v tomto případě zhruba takovéhoto: za získání nějaké lidské energie je třeba zaplatit (cestou utváření událostí, které člověk potřebuje k životu). Ve vztahu k člověku je tento zákon opačný: za každou pomoc je třeba zaplatit. To znamená, že člověk se může obracet s prosbou k duchům (jakýmkoli) a může nalézt odpověď – pomoc pouze za předpokladu, že dokáže vyloučit dostatečné množství energie odpovídající kvality. O tom si řekneme více později.

Hříšní duchové se časem také uspořádali podle úrovně používané energie. Někteří z nich používají energie, které mají velmi blízko k etalonovým (takové energie získávají od vědců v době jejich bádání, od tvůrčích umělců, z doby romanticky zamilovaných osob nebo mateřské lásky k dětem atd.). Jiní hříšní duchové se stravují z více hrubých energií, které získávají od lidí z jejich obvyklé pracovní aktivity, od osob, zabývajících se obchodováním nebo sportem, z fyzické lásky nebo lidské zábavy atd. Třetí skupina využívá ke své existenci nejhrubší energie strachu, násilí, bezcitnosti, pití nebo užívání drog atd. Jedná se o nejnižší skupinu duchů, kterým se lidově říká čerti nebo ďáblové.

Dva světy. Znamená to tedy, že veškerý Neprojevený svět si můžeme představit jako světy dva – Božský svět Stvořitele a čistých duchů a na straně druhé svět démonů. Božský svět představuje svět nejvyšších a nejčistších energií. K popsání charakteru obou těchto světů existuje spousta materiálu. My se budeme držet křesťanského pojetí uspořádání Božského světa, který představuje jeho dosti složitou hierarchii. Již kdysi sestavili nejvyšší představitelé církve žebříček této hierarchie v závislosti na stupni přiblížení se ke Stvořiteli a rozdělili čisté duchy na “devět andělských hodností”. Nejblíže k Tvůrci mají tři hodnosti – Serafíni, Cherubíni a tzv. U trůn. Za nimi následují tři další andělské hodnosti: Nadvláda, Síla a Moc. Nejblíže k lidem mají tři poslední hodnosti: Počátek, Archandělé a Andělé. Andělé mají k lidem úplně nejblíže, tvoří jakési Božské vojsko, které má lidem pomáhat napravovat jejich skutky.

Svět démonů – to je svět hrubších mentálních, astrálních a éterických energií. V některých náboženských systémech se tyto světy nazývají Svět a Antisvět, nebo Horní a Spodní svět atd. Ale my budeme používat tradiční křesťanskou terminologii. Je třeba říci, že i démoni se mezi sebou značně liší. Lze například poukázat na dvě velké skupiny, zaujímající krajní pozice: jsou to démoni Podnebesí (kteří mají ještě blízko k Božímu plánu) a démoni Předpeklí, které se stravují nejnižšími energiemi. Je známo, že duchové odlišných úrovní se dokáží vzájemně poznat. Čistí duchové vyzařují bělostným, zářivým, plným světlem, někdy světlemodrým nebo mléčně bílým. Démoni Podnebesí vyzařují světlé, ale již ne tak jasné barvy: barvy bílé kávy, bronzové, slonové kosti, lila a podobné odstíny bílé. Čím nižší je úroveň ducha, tím tmavší je i barva vyzařování, např. červená, jak je tomu u démonů Předpeklí. O tomto tématu bychom mohli hovořit daleko podrobněji, jenže takové informace nemají přímý vztah k tématu naší knihy…”

Str. 134: “Duchové tvoří zásoby energií. …hříšní duchové vymysleli, jak si vytvořit zásoby (rezervoáry) energií, které jsou pro ně nezbytností. Tyto rezervoáry zabezpečují úplnou nezávislost na lidech – vždycky, dokud se rezervoár nevyčerpá. Vymýšlí si nejrůznější chytračení, aby získali velkou, pro ně dostačující rezervu energií. Tyto rezervoáry energií byly pojmenovány jako egregory . Lze konstatovat, že egregor je souhrn od lidí získané energie určitého množství plus určitý počet duchů, kteří spolupracují s tímto egregorem (nebo je ovládají?). Pokud nalezneme analogii egregoru v našem běžném životě, nejspíš jde o vodojem hydroelektrárny. Zásoba vody je obrovská a zabezpečuje práci elektrostanice na dlouhou dobu. A o tento rezervoár vody se starají tři – čtyři operátoři, kteří mačkají tlačítka na pultě zařízení a dosahují neobvyklých výsledků.

Egregory vytvářejí převážně hříšné duše, protože čisté duše, pochopitelně, nepotřebují tyto egregory vytvářet. Veškerou etalonovou energii ihned předávají Stvořiteli, který ji dále zpracovává pro své záměry (i když Daniil Andrejev ve své práci Růže světa hovoří o tom, že čistí duchové také vytvářejí rezervoáry čisté energie. Nenazývají se ale egregory, ale Zatomy). Čistí duchové se však zcela jistě mohou podílet na tvorbě dostatečně silných egregorů, tzn. že mohou fakticky vstoupit do “spolupráce” s démony Podnebesí. Děje se tak například při vytváření některých náboženských nebo ezoterických egregorů, egregorů vznikajících při činnosti lidových léčitelů atd.

Jak jsme již řekli, energii vylučují lidé v průběhu svých emocionálních myšlenek v reakci na nějakou konkrétní akci. Pochopitelně, že v Jemném světě existuje obrovské množství různých egregorů. Navenek, v závislosti na své velikosti, se mohou podobat malinkým obláčkům nebo ohromným těžkým mrakům, a ty ničí svojí skrytou silou fantazii.

Jak jste se již jistě přesvědčili, nejsilněji působí egregory charakteru náboženského – křesťanské, muslimské, buddhistické a další, protože vytváření a vyživování emocionálních energií odpovídajícího egregoru je trvalou součástí každého náboženského obřadu. A religiózní obřady vykonávají podle přísně stanovených rituálů pravidelně miliony lidí. Kromě těchto religiózních egregorů existují egregory rodinné, vědecké, sportovní, vášní, sexuální, politické, válečné, nacionalistické atd. A přitom lze říci, že mnohé z těchto egregorů se rozhodně nevytvářejí individuálně, izolovaně od ostatních “mraků”, ale tvoří jakési oblačné vrstvy, rozdělené podle kategorií svého vzniku – na náboženské, podnikatelské, vzájemného vztahu mezi lidmi v jejich každodenním životě atd. Některé egregory jsou známé tím, že mají označení podle duchů, kteří jim vládnou. Například, egregor peněž Mamon (rozumí se – i se svojí družinou), egregor sexu a dalších světských radovánek Belzebub atd…”

The following two tabs change content below.
Michal cOsmOs

Michal cOsmOs

Narodil se v červnu 1980 ve Středních Čechách. V dubnu léta páně 1999 napraskl mouchu novinami o monitor a díky tomu se rozhodl pojmenovat vznikající internetový projekt tímto zvláštním slovním spojením. Má rád především hudbu (provozuje hru na klavír), film a je také vášnivým "hobby střelcem".
Michal cOsmOs

Poslední od: Michal cOsmOs (všechny)

Nejsi přihlášen/a pro vložení komentáře!
  Sledovat diskuzi  
Upozornit na