Call Of Duty: ve znamení války

Loď plující k břehu Volhy, řev nalétávajících Štuk, všudypřítomná panika a do toho všeho hlas kapitána sovětské armády, řvoucí do megafonu příkazy od Stalina. Vypadá to jako nějaká část historického dokumentu a nebo filmu Nepřítel před branami, ale je to realita, kterou můžete prožít na vlastní kůži. Ta imaginární kůže se jmenuje Call Of Duty.

Současnost . . .
Do mechaniky dávám první CD této hry, spouštím instalaci a netrpělivě počítám ubíhající procenta. Obrázky ze hry vypadají nádherně. Malinko se bojím hardwarové náročnosti, ale snad to můj stroj vydrží, má už svá nejlepší léta za sebou a čeká na upgrade.

Konečně je vše hotovo a spouštím hru, teď ještě netuším, že se od ni budu jenom těžce odtrhávat. Intro je na úrovni a velmi dobře vystihuje útrapy Druhé světové války. Pak na mě kouká menu. Jako první jdu nastavit grafiku, tam si troufám hodně, ale po čase hraní zjišťuji, že musím ubrat. Myslím, že zde si každý najde své optimální nastavení. Zvuk má několik možností od simulování 3D zvuku na stereu až po všechny dosud vydané normy EAX. Já tedy nastavuji EAX2 a pouštím se do boje.

Hra se skládá ze tří odlišných částí. Začínáme za americkou stranu výcvikovým táborem. Zde si hráči můžou vyzkoušet základní ovládání hry. Pak je na řadě první ostrá mise. Odehrává se den před vyloděním v Normandii. Hráč v roli parašutisty musí obsadit jednu vesnici. Začátek je jednoduchý, Němci o vás neví, ale po prvních výstřelech se rozpoutá peklo, na to, že se jedná o první misi, tak klobou dolů. Člověk si tak běží proti budově, když v tom se rozletí okno a v něm voják s MG42, po pár výstřelech následuje Load . . . Pokračování tohoto začátku je v udržení této vesnice přes den, proti německým útokům.

Dále je na pořadu dne strana britská, zde v roli vojáka musíme udržet důležitý most v Normandii, dále nádherná sólo mise u přehrady v Německu, pak se ocitneme na lodi Tirpitz jako člen dvoučlenného komanda, které má za úkol zničit radarový systém. Také zavítáme do základny střel V2.

No a na konec jsem si nechal Ruskou frontu. Zde se odehrává dle mého názoru nejtěžší mise v 3D hře vůbec. Stalingrad. Na začátku člověk vyfasuje munici, ale bohužel už ne zbraň. Tu si musí najít někde po cestě od mrtvého vojáka. Za hurónského řevu běží množství vojáků vstříc smrti v náručí německých kulometných hnízd. Ale co mají dělat, když jim za zády stojí sovětští oficíři a bez milosti zastřelí každého, kdo ukáže zbabělost a utíká zpět. Ve Stalingradu ještě chvíli zůstaneme, v jedné části máte za úkol obsadit jeden dům uprostřed města a poté ho ubránit proti útoku Němců. Nesmyslnost války je zde zachycena v plném rozsahu.

Na ruské frontě se posuneme dál a dostáváme se do roku 1944, kdy je náš hrdina ve vašem podání přiřazen k jednotce tanků. Tato část mi připadala dost nudná a hlavně okopírovaná ze hry Medal Of Honor. Zato poslední mise hry je nádhera. Jde o útok na Říšský sněm (Reichstag) v samém srdci Berlína. Viděl jsem historické fotografie tohoto místa a musím říct, že ve hře vše vypadá na chlup stejně až na tu černobílou barvu fotografií J.

Musím upozornit, že jsem zdaleka nevyjmenoval všechny mise hry, jen ty co mi utkvěly v paměti. Úplný seznam je na stránkách Activison (www.callofduty.com).

Realita je zde na velmi vysoké úrovni. Vojáci se kryjí za mrtvými těly krav, domlouvají se na dalším postupu v měnícím se prostředí boje, dělají krycí palbu pro své kolegy a občas se spoléhají i na vás J. V některých misích hodně závisí na vaších činech, i když je třeba vojáků na obrazovce přes třicet jen vy máte zrovna v ruce Panzerfaust nebo ostřelovací pušku a můžete dostat ostřelovače v okně, který dostává jednoho spolubojovníka za druhým.

Grafika v některých místech doslova exceluje, nádherná scenérie mise u přehrady podpořená efekty DirectX 8 člověka nutí se zastavit a jen koukat na nádhernou pohupující se hladinu a vodu valící se z otvorech v přehradě. Jen zvuk, který je sice prostorový by mohl být v některých momentech lepší, i když to může být můj subjektivní pocit. Nádherná věc se ale tvůrcům povedla, když ve vaší blízkosti vybuchne granát. Vaše postava spadne na zem, obraz se klepe a z reproduktoru jde slyšet jen pištění a v dáli někde střelba. Velmi impresivní.

Co říci na závěr? Hra je velmi povedená, lehce u ní člověk stráví několik hodin a diví se, že už jsou čtyři ráno. Možná by jí slušelo několik misí navíc, ale myslím, že v budoucnu stejně vyjde datadisk, který snad bude lepší než Spearhead k Medal Of Honor.

The following two tabs change content below.
Petr Pribina

Petr Pribina

Narodil se v březnu 1980 v Ostravě. Je to velký fanda značky Alfa Romeo a sám je hrd a pyšen na svůj vůz nesoucí toto jméno. Kromě automobilizmu se nechává přitahovat rovněž výpočetní technikou a PC hrami. Stal se prvním externím spolupracovníkem časopisu.
Petr Pribina

Poslední od: Petr Pribina (všechny)

Napsat komentář